tak zase zajtra, mami...

8hanka

Před 2 lety

Miniatury prozaické

Rodinné

k príbehom zo života pridávam i ten môj....

o mesiac a dva dni uplynie sedem rokov od odchodu mamy...mala 93 a pol roka.

Kto povie, že sa dožila krásneho veku, má pravdu len spolovice...posledné dva roky to bolo všetko iné len nie krásne...

najskôr sa vytvorili dekubity na pätách, nebyť skvelej hlavnej sestry, ktorá jej nohy ošetrovala aj v čase voľna, prišla by o nohy... dva mesiace ležania však urobili svoje.

Mama sa viac nepostavila. Zoslabla, preležala celé dni, ak nerátame posadenie k stolíku za pomoci sestier.

S telom sa menila i psychika, nedivím sa. Stávala sa viac plačlivou, bez stimulujúcich podnetov sa ponárala do spomienok, ktoré nie vždy zodpovedali realite. Spočiatku som ju upozorňovala, že nemá vo všetkom pravdu, najmä ak niekoho neprávom obviňovala, nahnevala sa, ona vie najlepšie, ako to bolo. Odháňala ma, že jej nechcem veriť a tak som to vzdala, i keď ma to bolelo počúvať, chápala som, že sa potrebuje vyrozprávať a nik iný z rodiny nechodil. Aj to ju veľmi trápilo, rozdala, čo mala, už nebolo nič okrem bolesti, nik si na ňu nenašiel čas, nepríšiel na návštevu, nezavolal...

A potom prišiel koniec marca... mamu postihol rozsiahly infarkt. Personál to nepostrehol, nebyť návštevy na izbe pri susednej posteli, ktovie dokedy by ju tak nechali... aby si nevšimli, že niekto nekomunikuje, neje, nepije...prinútila som sestry, aby mamu zobrali k lekárovi a ten ju poslal rovno do nemocnice...prečo neprišli skôr...prognóza bola veľmi zlá. Ošetrujúca lekárka ani nedúfala, že sa mama dožije polnoci.

Dožila sa a dokonca sa začala uzdravovať.

Cestovala som za ňou každý deň, telo sa zotavovalo, psychika zostala rozhodená. Bolelo ma pozerať na jej ruky čierne od infúzií a snažila sa udržať slzy, kým nevyjdem von. Niekedy sme hovorili málo, držali sa za ruky a usmievali sa na seba.

Doktorka mamu chválila, parametre vyšetrení sa zlepšovali každým dňom, prijali ju 1.apríla v piatok a už v stredu povedala, že by ju mohli v piatok prepustiť. Poprosila som ju, nech ju pre istotu nechajú cez víkend v nemocnici pod dozorom, v pondelok pre mamu prídem.

V sobotu podvečer som jej ako každý deň pri odchode z dverí zakývala - tak zase zajtra, mami...

hlávka so striebornými vlasmi na vankúši s červenými šípovými ružami, ruka kývajúca na rozlúčku...

V nedeľu bola posteľ prázdna. Utekala som za sestrami, kam mamu preložili, vedeli predsa, že v pondelok odchádza domov...

zomrela.

Prečo teraz?

Priznávam, bolo veľa dní, kedy som sa modlila k tomu hore, nech ju radšej zoberie k sebe, ako ju nechať donekonečna trápiť v bolestiach. V modlitbe som prosila i za možnosť byť pri mame, keď bude odchádzať, aby nebola sama...nesplnilo sa...

Maminým najväčším prianím bolo ku koncu života "neobľahnúť"... nesplnilo sa jej...zvyknutá celý život na záhradu, varenie, pečenie, zostala imobilná.

Bude to sedem rokov a vo mne stále nepríjemný pocit, že som neurobila všetko. Ale neviem, čo som mala inak...

Mama sa ku mne vracia v živých snoch, väčšinou v našej kuchyni, jej kráľovstve, ja iba pomocná sila pri čistení, strúhaní, mletí...sny sú príjemné, na chvíľu som s ňou zase doma, po prebudení dlho doznieva naše stretnutie...len už nepoviem - tak zase zajtra, mami...

Komentáře

0
8hanka Před 2 lety Maruška....je....
A Abakus (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
K Květoň Zahájský (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
b blacksabbath (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
E Evženie Brambůrková (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
A Abakus (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
Čudla Před 2 lety Mě maminka odešla v roce 2000 ve věku 75 let. Dodnes to nepřebolelo. Jsem moc rád, že jsem se s ní stihl rozloučit. Mluvil jsem s ní 1,5 hodiny před tím, než odešla. /*
8hanka Před 2 lety Abakus, iba mama ...brat zomrel v 54, otec v 74...ani na jednu smrť sa pripraviť nedá, tvrdo zasiahne, aj keď s ňou "rátať" musíme... z exmanželovej strany sa všetci svokrovi súrodenci dožili veku nad 90, do posledných chvíľ boli aktívni, užili si dlhý život naplno...skutočne požehnaný...
r revírník (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
8hanka Před 2 lety Vsetkym dakujem za precitanie, mile slova, vlastnu skusenost...vazim si to a prajem co najmenej bolesti a strát
K Kočkodan (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
O Oskar Koblížek (pismak.cz) Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
A Alegna (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
a avox (pismak.cz) Před 8 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
D Diana (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
Benetka Před 2 lety https://www.youtube.com/watch?v=10J_dx5kcPI&ab_channel=JiriPavlica-Topic
Benetka Před 2 lety Urobila si všetko. Bodka. A já jen doufám že umřu (relativně) mladý abych se vyhnul podobným věcem o kterých píšeš. I když - jak už jsem mnohokrát připomenul ta zlatá slova: VĚCI CO NECHCEŠ AŤ SE STANOU TY SE STEJNĚ STANOU.
Jamardi Před 2 lety Je to příběh ze života. Znala jsem paní, které se toto stalo při covidu. Uzdravila se z něho a už měla jít z nemocnice domů a pak náhled zemřela. Též byla vysokého věku.