čriepky spomienok

Před 3 lety

Miniatury prozaické

Rodinné

Všetci ľudiasvetom blúdia,málokto mávšetkých doma.A preto vymysleli také sviatky,aby každý zablúdenec trafil spiatky,aby každý, koho stále cesta láka,spomenul si, že ho niekde niekto čaká.(Ľ. Feldek)

niekde na pol cesty medzi spánkom a bdením som bola zase na chvíľu u nás doma ako kedysi...vedela som, že to už nie je realita, ale aj tak...

tri ulice domov postavil štát, pôvodné zatopila priehrada... zasadené do brehu, spredu izby vo výške poschodia, pod nimi pivnice, zozadu od dvora okná nízko, pokojne sme sa mohli zvonku opierať o parapety...

zvláštne bolo riešenie interiéru a vstupov do domu...od cesty 11 schodov, pri vrchnom vchodové dvere, obyčajné drevené so sklenenou výplňou vrchnej tretiny dverí...pri nich okno WC, nepríjemná vec, ak ste tam práve sedeli a niekto zaklopal vedľa na dvere...

ďalšie vstupné dvere boli z dvora, viedli do kúpeľne, vtedy uľahčenie pri praní, gazdinky mohli ísť vešať rovno na dvor a nemuseli prejsť s bielizňou celým domom...kúpeľňa bola medzi kuchyňou a špajzou, neviem, aký vtipkár projektoval domy, nelogicky umiestnené jednotlivé časti, z kuchyne do špajze cez kúpeľňu, z WC chodbou a kuchyňou do kúpeľne...a na povalu zvonku po schodoch, adrenalín najmä v zime, keď sa človeku na omrznutom schode šmyklo a zletel železnými schodmi z výšky prvého poschodia...ale výhľad z povalového okienka stál za to...podo mnou rieka Váh, na jej druhom brehu kúpele Nimnica, okolo vence hôr, v lete zeleň, v zime bielo...

napriek chybičkám krásy som to u nás milovala...dlho som domov považovala za najbezpečnejšie miesto na svete...

nikdy sme nezamykali bránku od cesty (netuším, či vôbec niekedy k nej bol kľúč) a dvere do domu sme začali zamykať na noc až potom, čo nám raz večer neznámy opilec ležal pri dverách... keď sme niekam cestovali, síce sme zamkli, ale kľúč ostal položený na okne WC, bol len jeden, čo ak by sme ho stratili?

Keď sme boli doma bez rodičov, zamykali sme sa so sestrou na tri zámky, nie raz otec musel liezť domov v noci cez okno rebríkom, nemohol sa k nám dobúchať...

kým sme boli všetci doma, ani ma nenapadlo báť sa...

vstupné dvere od schodov sa mi občas vtierajú do snov aj teraz, zdá sa mi, že zamykám a kľúč nie a nie zapadnúť do zámky, nech robím, čo robím...temný dvor so zákutiami, kde mohol byť ktokoľvek, mi ani v snoch na pokoji nepridal...

milovala som návraty domov, od vlaku pár minút do briežku, z ktorého som videla, či je niekto doma - svetlo v okne, dym z komína...a doma mama v kuchyni, kde to voňalo koláčmi...už sú len spomienky...

ktovie, ako vnímajú návraty domov moje deti, na balkóne nechávam svietiť lampáš, aby vedeli, že som doma...ešte stále...

Komentáře

0
N Nami 99 (pismak.cz) Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
E Evženie Brambůrková (pismak.cz) Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
8hanka Před 3 lety Irenka...objatie...
8hanka Před 3 lety Ďakujem Vám všetkým za zastavenie, komentujúcim aj za milé slová...veľmi si vážim, že ste nazreli, prečítali, napísali, aj keď tu nie je žiadna "bomba"... spomienok je veľa úsmevných aj tých druhých...nechcela som písať mnoho, možno po čase ... vtedy som iný život nepoznala, bola som v pohode, až neskôr ma začalo lákať spoznávanie neznáma a teraz by som sa rada vrátila, no už niet kam...stačil by mi náš dom so smiešnym riešením interiéru, záhrada s malinami, ríbezľami, jabloňami, orechom, hruškou, čerešňami, zeleninou, predzáhradka pod oknami izieb so záhonmi bielych ľalií, voňavých hrebíčkov, šípových ruží, nechtíkov, chryzantém, georgín...no dom už dávno nie je náš, stromy, kvety sú preč, aj povalové okienko, z izieb sa stala jedna veľká obývačka a z povaly spálne...a hlavne, už tam nie sú naši, ktorí robili z domu domov...
a annnie (pismak.cz) Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
K Kočkodan (pismak.cz) Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
s srozumeni (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
Jamardi Před 3 lety Hezké vzpomínky. Klíče se dřív nechávaly poblíž dveří, tak to bylo...
Gora Před 3 lety Mně se, Hanko, líbí nejen tvé vzpomínky - svým způsobem poezie v próze - ale hlavně tradice /v poslední větě/, a přeju, ať lampáš na tvém balkoně svítí pro tvé syny ještě dlouho...
L Lili. (pismak.cz) Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
A Abakus (pismak.cz) Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
A Andreina (pismak.cz) Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)