Jsem plátno

na kterém se blýská

do bouřkových mraků

a vlhkou zimou

těžknou pláště funebráků

pomaluj mi duši temnou

dokud nezapláču

v provazech deště

pak možná utiším se

ale ty maluj ještě

duši věrnou lehounkou

jak pírka ptačí

jen trochu modré

to úplně stačí

a až utiším se

maluj slova

která ke spánku ukládají

a nakresli mi oči

jinak nic jen ať usínají