Páté je určitě podle skutečnosti, většinou jsou to americká haiku a předpokládám, že tohle je způsob některých autorů, jak zpřítomnit historii, na kterou se zapomíná.

U posledního já osobně předpokládám, že lyrický subjekt našel v keři mrtvolku ptáčete nebo nějakého jiného mláděte a cílem je vykreslit kontrast s květy. Nehledě na to, že jasmín kvete bíle, takže ja tam kromě kontrastu i paralela.

Janina: Podstatné je, že metafora se v haiku objeví vždy až v druhém plánu, tedy v interpretaci čtenářem, neměla by se objevit explicitně v textu.

V tom posledním textu například vzniká [metafora] konfrontací dvou nesourodých obrazů, výklad může být metaforický (a pravděpodobně bude), ale dojde k němu až při čtenářské interpretaci (a to je z hlediska haiku v pořádku).

Silene: Podrobnější údaje o knize například zde.

Chápu, že ty poznámky mohou být nadbytečné, uvažoval jsem, jestli je začlenit, nakonec jsem to udělal tak, že jsem je dal na konec jako doplněk.

Vybral jsi zajímavé "kousky", zvláště ty náročnější s hádankou... první nekonečně teskné, druhé vtipné, když si je člověk představí, ve třetím dojemně přítomný dětský svět, čtvrté - kousek historie v oblázku, páté - první verš je podle skutečnosti?, šesté - zatím mi není docela jasné... obrazec/květ?

V každém případě jsem za všechna ráda.

Ráda jsem četla a ani jedno pro mě nebylo "obyčejné", jak mi haiku někdy připadají. Je moc zajímavé, co píšeš v závěru. Potěšil jsi mě. Protože často se (nejen tady) setkávám s názorem, že "haiku by nemělo obsahovat metafory". Prosté, doslovné popisy mi ale jako čtenářce většinou nedají nic navíc. Kdežto tady mě každá ta drobnůstka přiměla k zamyšlení. A poslední haiku je podle mě celé krásnou metaforou.