Theo, Annie, dal jsem na vás a odstranil "zemi". Zkuste mi říct, jak byste vy vnímaly Gořin nápad na ještě větší omezení úvodu.

Přesně tak, a to je na tom to zajímavé... Samozřejmě se najdou i čtenáři, které to úplně mine, a ti to je v pořádku...

Biskup - díky, je zajímavě vědět, že tě nejvíc zaujal právě tenhle obraz...

annie, díky za odezvu, přemýšlel jsem nad tím a než jsem ten text publikoval, dvakrát jsem změnil malé písmeno na velké a zpět a dvakrát Z/zemi úplně vymazal a zase ji tam vrátil... tak nevím :o) (Každopádně tvá interpretace malého "z" se mi líbí a tuším, že jsem nad tím podvědomě uvažoval stejně)

Goro, ten nápad s omezením úvodu jen na tři verše se mi celkem líbí, bylo by to sice enigmatičtější, ale zase by závěr text víc aktualizoval a vracel čtenáře na začátek.

Důvod, proč jsem volil dořečenost, byl zřejmě ten, že jsem nechtěl vytvářet pointu, vlastně podvědomě tuším, že mi šlo o anti-pointový text, ve kterém pointu prozradím hned na začátku, aby se čtenář mohl víc soustředit na detaily.

Ale určitě by to fungovalo i jinak - ještě se nad tím zamyslím.

Luzz, přemýšlel jsem při psaní textu, že bych tomu dodal širší rozměr a začlenil i detaily aktuální "velké historie" nebo "velkých problémů", nakonec jsem si ale řekl, že to není potřeba a že si vystačím s drobnou téměř nezkreslenou perspektivou jednoho personálního vypravěče v jednom konkrétním momentu. Doufal jsem, že čtenáři dojde, že když je jednotlivý moment v čase a místě tak bohatý na detaily a příběhy, vypovídá to něco i o jiných místech a časech...

Díky, toho výběru si vážím.

To je ta pravá poetická strava. Moc se mi to líbí.

Zajímavé postřehy... je znát pečlivost jejich zpracování...  - který/která/co by se nedalo ještě upravit? Jako "prolog" básně by možná stačily první tři řádky...

Pohled "zhůry" je hmatatelný... oceňuji!

Já bych možná taky slovo země vyhodila :) Ale to je asi jen detail. Celkově se mi líbí tvá optika zaměřená na detail. Každý odstavec, jeden mikropříběh. A přitom je vrámci vesmíru absolutně nicotný. Pěkné moc! Ještě si sem párkrát zajdu...

Velice se mi líbí to "orámování" pohledem z vesmíru. Pokud tam předtím byla Země jmenovaná, je dobře, žes to odstranil, protože by to bylo zbytečné - v textu ji člověk přímo vidí... Líbí se mi i ty "filmové střihy" na různé obyvatele toho zapadlého místečka... jen mi přijdou takové povrchní, jen nakouknutí, konstatování, ne ještě nějaká hlubší sonda - porozumění, co se těm aktérům děje v hlavách... Jo a prosím, jestli ta včela neměla pilník, tak... však víš :-)

Jen snad pro upřesnění té "povrchnosti". Když sleduju z výšky mraveniště, nic to se mnou nedělá. Teprve v momentě, kdy si začnu všímat jednoho mravence, co vleče nějaký kousek hmoty... jak se lopotí, jak se zasekl, protože nemůže překonat nějakou větvičku... jak se pod tou vahou převrátil a zase se hrabe na nožky... a začínám o něm přemýšlet... teprve potom se ve mně něco spustí (zaujetí, vcítění, tak nějak).

Každého asi jiný, že... ;-)

krásné obrazy a povedená báseň...

za mě nejlepší:

se včelou která opyluje

květinu jejíž jméno

jsem se nikdy

nedozvěděl

cítím z celé básně pomíjivost, ale i naději

je důležité kouknout na sebe a na psaní z jiné perpsektivy, zamyslet se nad banálními věcmi, které vůbec banální nejsou, ostatně o tom poezie je...

... ještě se sem vrátím...některá zastavení, ta při zemi, mě přímo obejmula...