Myslíš na Lucy in the Sky with Diamonds? Standa Grof by souhlasil.

Silene, neboj, diskuzi nikdy nevnímám jako útok, naopak, debata je potřebná, a to i o věcech (nebo právě o nich), které člověk nechce slyšet.

Alenakar, říkal jsem si, že zrovna tobě se bude líbit (a taky že ti přijde málo dekadentní). I já jsem kdysi býval dekadentem, ale pak mě to nějak přešlo :o)

Silene, poslouchal jsem. Nejzajímavější je ten popis ponoru/pádu, závěr by podle mě mohl být i lepší. Zároveň ale myslím, že příběhy vyprávěné tam a tady se výrazně liší. Tady jde o cestu, o které je možné uvažovat a zároveň i vyprávět, a tedy se z ní vrátit. V případě Studny jde o jiný příběh a návrat není cílem, možná i proto je závěr písně transcendentální. Takže vlastně nevím, jestli je to vůbec dobré srovnávat.

Egile, díky za komentář, máš určitě pravdu, já sám jsem ostatně o tom textu uvažoval tak trochu jako o prologu potencionální sbírky. Jsem si vědom toho zklamaného očekávání... Zároveň se přiznává, že jsem přemýšlel, jestli se tam opravdu znovu nořit a podvědomě cítím, že se mi do toho nechtělo, takže zůstalo jen u mírně nabubřelého prohlášení :o)

Alenakar, shodou okolností jsem byl teď tři týdny mimo internet, takže jsem na avíza nereagoval (ani zpětně - nějak jsem na to neměl sílu), ale myslím, že máš mylné představy o redakci. Já osobně, dokud jsem v redakci byl, jsem se necítil nikdy nikým nijak omezovaný, ani jsem nemusel podepsat žádný  kodex redakce s tajným dovětkem pro zasvěcené :o) Redakce je jednoduše soubor lidí, kteří se rozhodli věnovat písmáku o trochu víc svého času, protože věří, že to, s ohledem na jejich osobní zkušenost, schopnosti a vzdělání, bude pro ostatní prospěšné - a to je všechno.

Alenakar, myslím, že ten postoj je zbytečně odevzdaný, místy se daří vést celkem seriózní literární debata. Možná se ti ten příklad nebude líbit, ale v posledních letech se například dařilo diskutovat o haiku, a to velmi podrobně a na mnoha místech. Stejně tak by bylo možné se bavit například o sonetu (který je dlouho, nejen na písmáku, zanedbávanou formou s velkým potenciálem). Navíc v redakci poezie je, myslím, aktuálně hodně místa. Pokud to myslíš s literární diskuzí vážně, staň se redaktorkou, propaguj literaturu svými výběry. Já jsem se o totéž snažil u haiku a když jsem měl pocit, že už jsem svou práci odvedl, v redakci jsem skončil, třeba je teď řada na tobě. Mj. Hlaváčka jsem svého času zbožňoval a jeho sebrané spisy nosil všude s sebou...

Silene, máš pravdu. Když jsem vstupoval do redakce, domluvil jsem se s šéfredaktorem, že se budu věnovat především haiku, protože na jiné věci bych neměl dostatek času - ten závazek jsem se snažil plnit. Ve chvíli, kdy jsem nestíhal ani to, rezignoval jsem.

Ale uvědom si zároveň, že nic jako redaktor na plný úvazek neexistuje - vše je dobrovolné a ve volném čase, redakce je jen jeden ze zdejších klubů a pokud v ní nebudou lidi (z jakéhokoli důvodu), může přestat existovat.

Alenakar, díky za upozornění předem, příští týden sice budu opět částečně mimo. ale pokusím se do debaty zapojit.

Annie, už od doby, kdy jsem začal psát, jsem bral psaní zároveň jako auto-psychoanalýzu. Pravda, že například při psaní haiku tenhle aspekt ustupuje, ale je dobré si občas oživit staré dobré kořeny :o)

Theo, na ponor do duše (nebo střev) je tenhle text moc krátký :o)

Hloubkový ponor do duše? Nebo do střev? :)

Každopádně dobře napsané.