je protržená hráz

kde jsem ti byla ryba

a ztrácela si hlas

jak jsi mi měnil klima

a zval mě do sítin

když jinde

než byl stín

nesměli jsme se vídat

měls tam jen mokrou tmu

a se mnou do ní padal

pod její hladinu

neptal se

zda to zvládám

jestli se zalykám

byla jsem veliká

a rostla jsem si žábra

tak padala jsem dál

na břicho

          na bok

                  naznak

a ty ses zřídka ptal

jestli se konal zázrak

a něco někde hlo

jenom tmy stavidlo

se zvedlo vždycky

zrána

tos vytáh roletu

a já si - jak tma řídla

stýskala po letu

      tak jsem si rostla křídla -

však rybě létací

létání v oblacích

nikdy noc

nenabídla

…

...

…

přešlo už kolik zim

a kolikátá změna

bez křídel

               bez šupin

už jsem si zase žena

zas je mi tralala

jen ústa zůstala

mi rybí

lekle němá