někdy se ocitneme v místě kde je víc zim a málo jar

dřív se tam stmívá

pozdě svítá

podivná terra incognita

kde nikdo vlastně neví jistě

zda dostal trest anebo dar

kde se čas neúměrně vleče

přitom se krátí dvakrát víc

bývají z toho v hlavě zmatky

zvlášť když se věří na pohádky

v kterých se láme sedmá pečeť

a nestíhá se napsat NIC

přesto se každý trochu snaží aby to dal a nějak byl

a bez ohledu na zjevení věří že zlé se v lepší změní

že není jenom kamufláží to co mu pouští do kanyl

zahnaný v rohu šachovnice dokáže znovu uhrát pat

něco si nalhat v alfa fázi a nepřiznávat co mu schází

že by chtěl ještě něco více - někomu někam zavolat

jenže tam nemá zpřístupněny tísňové linky bezpečí

jen přebytečnou gravitaci

pár představ co se špatně ztrácí

zavřené okno

čtyři stěny

a ticho

které neléčí