Na neurčené planetě v neurčené zemi došlo k revoluci. Kasta boháčů, kteří dědičně drželi peníze a moc, padla a boháči se ocitli na smetišti dějin. Ale jsou tak zvyklí na svůj předchozí přepychový život, že si změnu nepřipouští. Takže tady je rozhovor dvou osob, kdy každá si myslí, že ta druhá je jejím sluhou.

O1: sluhadlóne, pohni se! co je s tím obědem?

O2: to jsem se měl zeptat já tebe, sluhadlóne. dneska stříbrný tác a zlaté příbory, nepopleť to!

O1: sluhadlóne, jak může pán něco poplést? to je ta... no... kontradikce. Znáš to cizí slovo?

O2: žádná kontrarevoluce nebude, sluhadlóne!

O1: neříkal jsem kontrarevoluce, ale kontradikce. Sluhadlóne, dones slovník cizích slov!

O2: tak se s pánem nemlůůů-ví! já můžu tobě, sluhadlóne, rozkázat ať mně něco doneseš, ale ty mě né, ty mě né! co by to bylo za pořádek?

O1: sluhadlóne, mluv, jenom pokud jsi tázán. dones oběd a slovník cizích slov, ať to fičí na strničí

O2: ty mně radíš fičet? sám bys měl vyfičet, když to takhle podáváš, na ulici je spousta tvorů, kteří by se radovali z toho být sluhadlónem jako ty

O1: konečně jsme se dostali k pointě, sluhadlóne. že by ses měl radovat, že jsi sluhadlón a donést-mi-ten-oběd konečně. dnes se prostírá červený ubrus

O2: ty si asi neuvědomuješ, sluhadlóne, co bys beze mě byl? jen nějaký plesnivý kozijozka, válející se někde na smetišti dějin... ale zatím, jsi tady, v mém paláci! (O2 ukáže na smetiště dějin, které mají kolem sebe)

O1: sluhadlóne, nezdá se ti, že ten tvůj palác vypadá nějak podezřele jako smetiště dějin?

O2: no jo

O1: no jo

(oba vystřízlivěli a uvědomili si, že už žádné sluhadlóny tady na smetišti dějin nemají)