Nojo, Aru, a tady se dopouštíš toho, co jsem tu už komusi vytýkal. Historie ukázala, že konsensuální systémy vlády (to znamená takové, které vyhovují potřebám co největší části obyvatel) jsou stabilnější a životaschopnější než ty, které hájí blahobyt menšiny proti persekvované většině.

Proto vyhrál v Americe občanskou válku sever a nikoliv jih (a já jsem přesvědčen, že to trvale nemohlo dopadnout jinak), proto se rozpadly impéria jako Zlatá Horda, Sovětský svaz, Commonwealth (a proto je v úpadku impérium americké), a proto také byla Čína tak stabilní říší s obdobími obrovského rozkvětu kultury i vědy. Ze stejného důvodu vyhrála v rusku komunistická revoluce - carismus byl prostě tak příšerný systém, že byl neudržitelný (teprve tebou poněkud dětšky nenáviděná "rudá" revoluce dokončila proces zrušení nevolnictví, který se v Rusku táhl, a umožnila nezbytnou industrializaci země, a otevřela dveře pokroku). Nový systém nakonec zdegeneroval do podobně zrůdné podoby, a proto po zásluze nepřežil, a tak pořád dokola.

Jistě, že nakonec moc získá podobná skupina lidá (psychopati), protože psychopati jsou v dobrém i zlém předurčeni vládnout díky absenci empatie a inteligenci (král Radovid v Zaklínači 3). Proto bylo takové štěstí a světlá výjimka, když se k moci dostali lidé jako Masaryk, Abraham Lincoln, a někdo by řekl, že i ten Havel (ačkoliv ten podle mého názoru neměl žádnou reální moc, protože zjevně nevěděl, co si s ní počít).

Už Machiavelli ve svém Vladaři píše, že o skutečnou moc se nikdo s nikým nedělí, tu je třeba vždy aktivně uchopit. V angličtině, ve které jsem tu knihu četl (italsky bohužel neumím), to zní o mnoho lépe:

"True power is never given, it is taken!"

spíš se divím že to někoho ještě překvapuje a nebere to jako standart, vždyť jak by bohatý a úspěšný člověk mohl být člověkem, když se musí starat o bohatství a vlastní sebeprezentaci?

citát je sice přesný, ale nebylo tomu tak vždy? kdo má moc, bohatství a vliv odenádávna používal nejen peníze druhých, ale i samotné lidi, říká se tomu stát, možná jsme na to zapomněli při hraní si na demokracii a svobodu, že tu vždy byli lidé jejichž práva byla větší, než práva jiných ;)

nakonec se mnou souhlasíš ;)

co se týče Ruska, je to víc než pocit a méně než vzpomínka, je to dojem, že jsem tím obdobím kráčel víc než je dnes "normální" si připustit.

je to jako zamžený sen utnutých výkřiků, ať už moje stopy vedly na jedné, nebo na druhé straně, jelikož historie nad osudy lidí má smysl pro smích mrtvých a ironii živých...

proto v době kdy dobrá řešení neexistují je nejhorší být zrádcem...