Ruka se chvěje nad papírem,

dotek, co neví, zda pohladí nebo zraní.

Ve stínu války roste květ -

křehký, a přece vzdorující.

Cit se skrývá ve stínech,

jako dítě pod stolem

co čeká na ticho.

Láska, ta bláznivá poutnice

kráčí bosá přes trosky snů.

Mír není stav, je to dech -

krátký,vzácný, vždy těsně před ránem,

kdy klíč v zámku osudu

zadrhne

a nevíš, zda otevřeš bránu,

nebo hrob.

Přesto někdo sáhne po růži,

i když ví, že píchne.