Slova
Duše,
neviditelný vír mezi listy času,
táhne se jako dým
z ohně,
který nikdy nevyhasne.
Nesmrtelnost -
ne v těle,
ale v otiscích kroků,
co jsme zanechali v hlíně druhých.
Je to paměť světa,
jež nespí,
jen šeptá v tichu.
Síla není řev,
je to klid po bouři,
je to ruka, co nezabíjí,
ale drží.
Svět se točí
na prstech těch,
co věří v plamen,
aniž by se báli spálit.
A tak jdeme,
jednotlivé jiskry
v ohnisku vesmíru,
neseni větrem paměti,
co nás uchová,
i když už dávno mlčíme.
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Čudlo, nezlob se, mi hned po prvních slovech naskočila kremačka. Když slyším doma klapnout dveře a vidím manželovu hlavu, říkám mu s předstihem, řekni mi něco hezkého. Ráda se směju a ty bys už moh taky. Je jaro! |
A Al Jal Úd (pismak.cz)
Před 2 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
K Kočkodan (pismak.cz)
Před 2 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Před 2 měsíci