Večerní vánek šeptá tvé jméno,

v dlaních cítím dotek včerejšího rána.

Touha voní po tvé kůži,

slova se ztrácí mezi polibky.

Chodíme ulicemi neznámých měst,

v očích mapy skrytých příběhů.

Čas plyne v rytmu našich kroků,

za poznáním i sebou navzájem.

Pod hvězdami se rodí ticho,

jen dech a tělo, nic víc.

Jeden druhého čteme prsty,

vůně noci, samet, splynutí.

Ráno se vracíme k životu,

ještě v nás doznívá včerejší svět.

Slunce kreslí na kůži nový začátek,

další den, další dotek, další my.