Děkuji všem, kteří se zastavili a přidali komentář. Všech si vážím za upřímnosti.

Dobrej kus. Nej je "stín v náruči"...

Čudlo, je to příjemně melancholické a citlivé. Taky mě napadá, že je to postaveno na osvědčených slovech a obrazech.

Ve své kategorii, sáša oněěginu, je to vynikající

Radovan říká osvědčené, já řeknu upřímně: otřepané fráze a obraty.

V poezii, Evženie, v poezii. V reálném životě mi u upřímných slov o lásce samozřejmě nevadí, že to tak říkají všichni. V poezii ale přece nebudeme opakovat všichni ty stejné věty... nebo ano? Jaký by taková opakovací poezie měla smysl?

Víš co? Když slyším lidovou písničku, třeba nějakou o ztracené lásce, tak ten příběh vnímám a věřím mu. A někdy mě i dojme. Ta naša lavečka, aj, už sa polámala, co sem se synečkem, aj, na ní sedávala... Je to jednoduché, prosté. V čem je kouzlo? přemítám. Možná v tom, že se mě nikdo dojmout nesnaží...?

A v tobě tohle fakt vyvolalo emoce, Safiáne? Já cítím jen zklamání.

Jo, v takovém případě asi ano, máš pravdu.

Vida, a přitom se ti tak líbí poezie od Philogyny. Asi to bude všechno trochu složitější...?

Ano...  napsalas to přesně (to je zase něco, co umíš skvěle ty - dokážeš přesně pojmenovat, obdivuju)... a to, co Phil dělá, to je poezie... říkat skutečnost po.svém. Tak to cítím já. Díky za námět k přemýšlení.