Co tím chtěl autor říct? Přesně to, co napsal :)

Slovo úkosem je zde skutečně myšleno ve smyslu "šikmo" či "pohrdavě", jako kontrast k jemnému úvodu o paměti a pleti. Muž si všimne dívky, chce se k ní přiblížit, čím jde blíž, tím víc si všímá detailů a jeho přímočarost se obratem mění v otočení, zdrhnutí a rezignaci k původnímu záměru dívku oslovit. Slovo úkosem, byť takto není vykládáno slovníkem, mi dále evokuje sečení louky - kdo někdy kosil, tak ví, jak na jedno mávnutí padne podetnutá rostlina a vznikne "úkos" - kus zkosené louky. Stejně tak ztratil muž zájem o dívku, jako se na louce ztrácí vzrostlé traviny.

A dále - ačkoli děkuji za komentáře a názory - označil jsem dílo kategorií "blbůstky" a možností "autor nestojí o hlubší kritiku". Proto nechci těchto šest řádků obšírně obhajovat, nebo rovnou přidávat vysvětlující komentář. A zároveň - jistě, třeba by se dalo lépe vypointovat... ale s tím autor nepřišel.

Já vnímám zdrhnutí úkosem takto: Sledoval ji očima (čuměl po ní), třeba si jí všimnul v šalině, na první pohled kočka. Po podrobném průzkumu zjistil uvedené vady a tak očima unul na bok.

Pro mě je tedy poslední verš dokonalou pointou. Co na to autor?

V poezii (narozdíl od lt.) faktu mi to přijde výborné.

Tato báseň kráčí pevným krokem po laťce geniality. Je na úrovni tvorby mistrů Žáčka, Ktchovského a Záviše. Smekám.

Pěkně to gradovalo, ale zklamal mě poslednï verš, či spíše slovo. Zdrhnout úkosem, co to je? To je nesmysl, který se ale dobře rýmuje s " pod nosem". A tak se na celou básničku dívám úkosem...

Žáček by to vypointoval dokonale.