Muž sedící ve vlaku z Prahy do Brna se pokoušel klimbat na sedadle číslo 71. Zatím jeho pět spolucestujících zdvořile ignorovalo zápach zakouřeného prádla se špetkou lacinného alkoholu, který vycházel z jeho ne zrovna čerstvě vypraného oblečení. Díval se přes oválné brýle, které mu byly větší asi o šest dioptrií na displej mobilu a znovu si v hlavě přehrával nabídku, kterou před malou chvílí učinil družce, když se vlak rozjel, a sice, že ji zavolá, protože má lepšího operátora a tarif než ona. Vytáhl mobil a zase ho vrátil do přeplněné tašky. Olízl rty a poškrábal se na třídenním strništi. Jako by ho stíhaly výčitky, sklopil zrak a dloubal se v prostoru za nehty, pak dlouze koukal do dálek v ubíhající krajině. Ve tváři měl smutek z těch let, kdy se mu v životě nedařilo a v kapse odpočítával dvacet šest korun na cestu do Kolína. Těch deset minut rozhovoru by vydalo na dva Bráníky, včetně zálohy za sklo, a to byla cena kolem které se točil celý jeho přítomný život.