Seděli jsme takhle v hospodě u Antoníčka

Já, Jirka a Láďa

A Jirka povídá:

Láďo, víš, jak bych Ti to řekl

jak já bych Ti to jenom řekl

A já povídám:

Jirko, nestyď se a řekni to Láďovi otevřeně

vždyť jsi umělec!

A tak tedy Jirka povídá otevřeně:

Víš, Láďo, jsi členem komise jisté významné literární soutěže

a já, tedy můj autorský blok, byl přihlášen

jenže

konkurence je strašlivá!

Desítky tisíc jiných autorských bloků

pohřbívají unikátnost toho mého!

Nešlo by s tím něco udělat?

Nemohl bych

Láďo, ty můj velmi dobrý kamaráde,

třeba

postoupit do užšího výběru

prosím?

A Láďa povídá:

Jirko, stačí, když se mnou půjdeš

ke svatému přijímání

támhle na záchod

a já to nějak udělám

Zvedli se, odešli spolu na WC

(já jim mezitím vychlastal píva)

a když se vrátili

měl Jirka na líci

něco jako jesenku

Láďa si zapínal pásek od kalhot

a všechno bylo krásné

Kamarádi jsou zkrátka kamarádi

podrží tě

když jim podržíš

nevěříš?