Zavítal jsem do příbytku mistra

do tajemné jeskyně

do královstí sádry

kde všechno kvetlo, perlilo a bublalo

a ve vzduchu stál

kozí pach starého muže

Radovane, svleč se!

řekl Reon

sotva mě spatřil

Radovane buď mi modelem

prosil

a já svolil

opustil kuklu svého šatu

a prostě jen tak

jak jsem byl

usedl na stůl

Mohl bys být vládcem tajemného světa

klaněl se Reon mému hubenému tělu

elfím panovníkem a mužným vílem

divomužkou a princem motýlího šepotu

vyšpulenou zadničkou krále mechu

tak se vrť, Radovane, vrť svou prdelkou

a pak mi Reon

roztáhl anus štětcem

nejdříve dočista malým

pak větším

a ještě větším

a nakonec mi rozeklál rektum

obrovskou taptářskou štětkou

drsnou, hrubou, plnou třísek

a maloval jeskyni

tajemnou jeskyni mé šílené řiti

mého fantastického prdelního pekla

rudého, krásného a strašlivého

potaženého slézovým hlenem

pokrytého

sem tam

drobky cereálního hovna

a prorostlé spletí krví nalitých žil

Tvá prdel je vesmír

sténal ten starý kozlí úchyl Reon

onanoval a maloval

a obě ty činnosti se prolínaly v jedno

neboť malba a onanie

jsou jedno!

a jeden byl svět

a jedno bylo všechno a nic

a když bylo domalováno

uchopil mistr džbán plný ledové vody

a chrstl ho na a do mé díry

a já ječel v křeči kataklyzmatického orgasmu

svíjel se na podlaze ateliéru

viděl tisíce duchů, tisíce duh a tvarů

nemohl se nadechnout

a asi se tam v ateliéru i pochcal

ale má prdel

má prdel

roztažená do extrému

byla na plátně

těkal z ní terpentýn

a prostě...

zkrátka byla

obraz pekla a ráje v jednom balení

kam se sere Bosch

Teď už může vesmír skončit