Ssst! Ssst!

Zatínáš zuby

prostorem bzučí

motorek

Po ploše tvého stehna

tančí jehla

vpisuje ti pod kůži

báseň Radovana Skromného

báseň básníka

kterého jediného

uznáváš

Když je báseň vepsaná otočíš se na břicho

zpřístupníš tatérovi svou bělostnou prdel

odhodlaně s ní zavrtíš

udělej, na čem jsme se dohodli, řekneš

rozmyslete si, to, prosím!

zkusí tě tatér naposledy zradit od toho

co je geniální stejně jako blbé

ale ne

ty to chceš

ty to potřebuješ!

Tatér uchopí rozžhavený cejch a

Tssssssss!

Řveš bolestí

pláčeš štěstím...

Když přijdeš domů v předsíni se svlékneš do naha

jdeš potichu do obývacího pokoje

tvoji rodičové mají zrovna návštěvu

ledničku přišel vyžrat

šéf šéfa tvého fotra

těžký kádr

je krmen chlebíčky s falešným kaviárem

vše je nekonečně formální

napjaté jak struna

tady jde fakt o hodně

Podívejte se na mou prdel

začneš řvát

a ukazuješ všem svou holou řiť

je na ní vypalená má tvář

tvář Radovana Skromného

tvář osazená optikou ray-ban

skáčeš po nábytku jako šimpanz

nadáváš šéfovi do bolševiků

pak vylezeš na stůl

a načůráš do cukřenky

Otec o tebe přerazí židli

zavře tě do spižírny

ale druhý den je i tak

vyhozen na hodinu z práce

vaše rodina se do půl roku rozpadne

Ale hlavní je

že máš na prdeli

můj vznešený ksicht

ne?