Milý Románku!

Velmi si vážím Tvého krásného vánočního přání! Zvažuji, že si jej vytisknu, zarámuji a pověsím za zeď naproti posteli, abych se na něj mohl dívat před usnutím. V současnosti tam mám, jak jistě dobře víš, portért Fedora Gála, a ten už se mi začíná nějak okoukávat. Chci, abys věděl, že našeho intimního přátelství si cením téměř jako svých vysoce kvalitních literárních počinů. Jsi citlivý, jemný, příjemně voníš. Když se spolu nazí mazlíme v posteli, neškrábeš. Dlouhou dobu jsem si myslel, že je to tím, že si důkladně holíš celé tělo. Když jsem později na našem druhém rande pohmatem zjistil, že za to může absence varlat a s ní spojený deficit pohlavních hormonů, bylo mi Tě líto. Takový hodný člověk a tak kruté postižení! Ale co naplat! Všichni jsme figurkami na šachovnici velké Boží partie, jejíž smysl neznáme a nikdy jej ani nepoznáme! Pán z Tebe chce mít zrůdu a já to přijímám.

Ač je Tvé tělo zmrzačené nepochopitelným Božím zásahem, cele jej miluji. Miluji jeho nedokonalý tvar. Tvé roztomilé krátké končetiny. Tvou žensky širokou pánev i gynekomastické prsy. Ach! A miluji také Tvé rety a bezzubé dásně, zejména když se přimknou k mému ďáblovu výhonku a začnou jej submisivně sát. Miluji, jak vždycky, když Ti moje dělo trhá kachlíky, kvičíš jako sele při podřezávání. Tvůj vlastní čudlík je sice jen takový malý a neškodný kousíšek masa, ale o to víc mě baví podrobovat ho nejrůznějším mutilacím, zejména lisování v mé básnické sbírce. Ach ano. Jsi takové moje selátko, můj malý plešatý čuník s kytarou, kterého bych nevyměnil za žádnou nafukovací pannu ani panáka.

Díky, že jsi, Ty moje úžasná plešatá buzničko!

Zde dávám Tvé vánoční přání k nahlédnutí široké veřejnosti, aby mohli všichni, kterým se podobné laskavosti nedostalo, truchlit a rvát si vlasy závistí.

Tvůj Radovan Drtičzadků