Je pátého prosince 1986

a Ty máš pět let.

Za okny tma a mráz

padá sníh

městem chodí

Mikuláš

ale ty se nebojíš

vždyť jsi byl tak hodný.

Tvá máma je už zase zlitá

jak zákon páně káže

válí se na mastným kanapi

v černý tesle před ní běsní

Možná přijde i kouzelník

Chlapče, někdo dnes jistě přijde.

Ale kouzelník

to fakt nebude.

V půl deváté něco škrábe na dveře

patentní klíč se zkouší dostat

ze všech sil do fabky

za dveřmi funění, opilecký žvásty

chechtání, šelest mokrejch kabátů

Pak to práskne

a do předsíně padá někdo v červeným svetru

s ornátem z pivních zratků

Mikuláši, jsi to ty?

Cedíš přes dětský rtíky.

Ale tohle, chlapče, není Mikuláš

to se jen fotr vrátil z tahu po hospodách

a táhne s sebou cizího chlapa

černýho chlapa v kožichu

cikána co našel někde

na nádraží

Dva páry těžkejch pohorek

jdou bytem a drtěj Tvoje nicotný hračky

igráčky, letadýlka a angličáky

Mikuláš a čert míří ke gauči

prohlížej si tvou mámu

čert si olizuje

mrazem rozpukaný rty

Za stovku ji můžeš mít na deset minut

řekne fotr Mikuláš cikánskýmu čertovi

plácnou si

čert vykasá tvojí bezvládný mámě sukni

roztáhne jí nohy

a vytáhne svůj

podezřele krátkej

ocas

Maminko, maminko, nééé!

Křičíš a vrháš se k notoričce

se kterou čert dělá něco

co nechápeš

co ani chápat nemůžeš

chceš svou mámu chránit

Kušuj, zařve fotr

a vrazí Ti takovou zednickou facku

že Tě to povalí na zem

praštíš se do hlavy o topení

a svět se Ti zastře.

Když se probereš, čert i Mikuláš jsou pryč

máma pořád ještě spí

má vyhrnutou sukni

chlupatá černota mezi jejími stehny

místo Tvýho zrodu

je beznadějně vypleněná

a co hůř

máma o tom ani neví

Ach, Vánoce.

Co jen se stane o Vánocích?

Kéž by raději nikdy

nepřišly!