Hugo se jednou ožral

pak se porval

Panebože!

Trohu to přehnal

Vzal chlapa přes hlavu flaškou

Chlap šel pod drn

Teď je Hugo v kriminálu

musí si odsedět osm let

žena ho dvakrát navštívila

pak se na něj vykašlala

a začala chodit s jeho

nejlepším kamarádem Vaškem

Děti se za fotra

co zabil flaškou chlapa

stydí

nepíšou mu, serou na něj

tatínku říkaj Vaškovi

Hugo je z toho smutný

Hugo se v kriminálu

nudí

chybí mu něha, doteky

je ve věku, kdy už sex

nevyhledává

ale žena a její přítomnost

ach

co jen by za to dal!

Hugo si podá inzerát do Květů:

"Udělal jsem chybu

a zabil chlapa.

Jsem ve vězení.

Žena mě opustila.

Pociťuji smutek.

Rád bych si psal s nějakou

slečnou nebo ženou.

Na vzhledu nesejde."

Za týden přijde dopis

Hugovi píše nějaká Jana:

"Ráda si s Tebou budu psát.

Jsem žena bez muže,

taky pociťuji smutek.

Jak se máš?"

Hugo má radost

začíná si korespondovat s Janou

píšou si spolu každý den

Jana o sobě píše:

"Jsem štíhlá brunetka,

mám staršího syna

už se mnou nebydlí.

Pracuji jako úřednice na poště."

Korespondence se stává

čím dál intimnější

dozorci se řehtají

když to tajně čtou

Hugo seká v kriminále latinu

aby ho pustili na polovině trestu

dělá rajony

meje hajzly

a nebonzuje

Hugo s Janou si vymění

stovky dopisů

oba dva se milují

i když se ještě

nikdy neviděli

ale to přece nevadí

že se neviděli

láska přeci není o tom

jak kdo vypadá

jde o to

jak má kdo velké

srdce

Hugo a Jana to vědí

a roky díky té lásce

uplynou jako voda

Hugo je konečně venku

za peníze vydělané ve vězení

koupí kytku

jde na rande s Janou

sraz mají ve Fantově kavárně

na Hlaváku

Když Hugo vstoupí do Kavárny

osloví ho cizí muž v monérkách

ten muž řekne: Posílá mě Jana, jsem její bratr.

Hugo se vyděsí, napadne ho: Něco se stalo!

Muž ho uklidní: Vše je v pořádku, sedneme si.

Oba dva sedí jednoho stolečku

Cizí muž mlčí.

Hugo je nervózní a konečně vykřikne: Tak co je s Janou?

Muž se rozpláče a řekne: Promiň, nedokážu Ti lhát.

Já jsem Jana. Teda vlastně Karel.

Vzrušuje mě psát si s cizími muži

a předstírat, že jsem žena,

já vlastně uvnitř žena jsem.

Nosím pod oblečením

kalhotky a podprsenku.

Mám je dokonce i teď.

Ale do tebe

jsem se zamiloval

nebo vlastně zamilovala

už v tom okamžiku,

kdy jsem přečetla v Květech tvou větu

že na vzhledu nesejde.

Chci, abychom se vzali

Hugovi hučí v hlavě

bortí se mu svět

zírá na tlustého padesátníka

v montérkách

vnímá každý detail jeho

hnusného těla

chlupy lezoucí z nosu

špínu pod nehty

jizvu

po sešitém rozštěpu

rtu

Ne, tohle je na Huga

příliš!

popadne vázu s umělým karafiátem

a prásk

vezme s ní Karla přes hlavu

...

Hugo je znovu ve vězení

dostal patnáct let natvrdo

a raději už si s nikým

nedopisuje