Psal jsi sice dobře

ale

psal jsi málo

sotva jednu báseň týdně

tvůj poetický spermiogram

stál za prd...

Teď nahý klečíš na operačním stole

ona k tobě elegantně kráčí

dáma v kůži a černých punčochách

Kdo jste, paní? Ptáš se vystrašeně

Já jsem Tvrdá krtitika, řekne ona

přicházím ti říct to, co už víš

totiž

že na to už nestačíš

že málo píšeš

jsi neplodný

jsi k ničemu

ubožáku

musím teď udělat to

na co nemá žaludek

tvůj nakladatel

mimochodem

promiň, ale není v tom nic

osobního

Cítíš, jak její nehet

přejede celkem něžně

po tvé hrázce až k šourku

z toho pocitu ti naskakuje

husí kůže

hebká ženská ruka

zkušeně potěžká

tvoji mužskou podstatu

levé varle

pravé varle

pohrdlivě se uchechtne

Zazvoní chirurgická ocel

čelisti burdizza uchopí

tvůj šourek s varlaty

ne, ještě to vůbec nebolí

jen to chladí

chvěješ se hrůzou

neschopen bránit se

čekáš jak na osudový

stisk

vteřina

vteřina

vteřina

nevíš, kdy to přijde

což je na tom celém

to nejhorší

vteřina

vteřina

ach, bože, proč!

vteřina

vteřina

vteřina

vteřina

vte...

nepopsatelná bolest

řveš jako jsi ještě nikdy neřval

Tvrdá kritika se směje

to bylo první, básníku!

s tím druhým bys

ještě pořád mohl

kdybys chtěl

ale já nechci, abys mohl

rozumíš?

Další nápor bolesti

druhá koule v tahu

a ty jsi náhle

nový

proměněný

osvobozený od tvorby

už nejsi básník

jsi obyčejný člověk

proletář

spokojený eunuch

zbavený ambic

a plánů

jsi nikdo

a jsi šťastný