Když jsem se v noci tmavé

vracel z besedy o neopostmoderně

v průjezdu mi

cestu zastoupil...

Byl vysoký jak hora

ten hrozný lumbersexuál

strašně funěl

a měřil si mě

jako medvěd

kolouška!

Prosím, pane, nechte mě,

vzkřikl jsem a dal se na útěk

on za mnou

dupal, funěl

dostihl mě!

uchvátil mě!

popadl mě!

Ach, jak by mě mohl nechytit?

Mě, ubohého pražáčka

hubeného s nulovou kondičkou

a téměř s kundičkou?

Vezměte si to všechno!

Jen mi neubližujte

ječel jsem a cpal mu do rukou

své básnické sbírky

které s sebou všude vláčím

pro strýčka příhodu

On však o ně neměl zájem

jeho drsné mozolnaté paže

zkušeně šacovaly mé tělo

rozepínaly knoflíky košile

ach, byly tak horké

pracky zvířete

zajely do mé spodničky

a uchopily

péro...

...mé plnící péro poslední záchrany

a vtiskly mi je do dlaní.

Obr o podrážku bagančete

rozškrtl kovbojskou zápalku

a já v jejím světle uzřel

kamarádi drazí

že dotyčný není nikdo jiný

než Palo Garan

alias dajakbol!

Podepíšeš se mi?

Zabručel kolega básník

a vytasil se s mou

fotografií

pak hořící sirkou

zapálil cigaretu

zasněně popotáhl.

My postmoderní básníci

to zkrátka s fanoušky

nemáme lehké!