V plevelu u bio-piva z puškvorce

strhla se strašná hádka.

Já VS Téčko Třeštík

chytli jsme se u tématu:

Je lepší poezie nebo fotografie?

Poezii může psát každý debil,

nechalo se slyšet Téčko.

K tomu, abys byl fotograf,

děl jsem já,

stačí jen fotoaparát a hbitý ukazovák,

nic víc,

mozku netřeba!

To focení je zábavou blbů

a nikoliv skvostná matka uměny

mocná Poezie!

Téčko vyrvalo si z hlavy vlasů na tři paruky.

"To přehnal jsi, brejloune!" Vykřiklo.

"Vyzývám tě na souboj!

Zítra při rozbřesku tady v Krymské

duelem nechť navždy rozhodne se,

zda nadřazena je poezie fotografii,

nebo fotografie poezii!"

Druhý den při rozbřesku

stanuli jsme proti sobě v Krimské,

dva intelektuálové,

dvě hvězdy pražské hipsta-scény.

Já na svém pozlaceném segwayi.

Téčko na koloběžce.

Já v ruce síťovku básnických sbírek.

Téčko však!

Jaká hrůza!

Těžký stativ!

Nástroj s ostrými špicemi na nohách,

zbabělý trojzubec letenských hrubiánů,

neschopných vázat slova

do veršů košatých!

Pak Káťa Tučková ťukla stříbrnou lžičkou

o bronzovou bustu Vaška Havlů

Peťka Soukupová mávla tibetskou vlajkou

a my se rozjeli proti sobě.

V Tomášově tváři

zračil se strašlivý vztek

též touha pro krvi,

po mé krvi

téměř panické,

ach!

Co já, křehký básník?

Co já, rachitický ubožák,

který denně s těžkou zrcadlovkou

neposiluje?

Co břímě fotografické brašny

nezdvíhá?

Jsem ztracen

budu proboden

však zemřu hrdinně!

Neuhnu!

Pustil jsem se do recitace Wolkerovy Těžké hodiny

a se síťovkou sbírek nad hlavou

s tím poetickým řemdihem

razil na steč

připraven zhynout pro pravdu.

Však příroda básníků miluje!

Vteřinu před mou smrtí

nad střechy domů v Krymské

vyhoupla se jitřenka.

Sluneční svite přemocný!

Odrazil ses od skel mých rejbenů,

udeřil do tváře sokovy,

ten oslepen vykřikl hrůzou

zaclonil si oči,

a já!

Flák ho síťovkou po čuni!

Po čuni vzal jsem ho

letenského zlolajníka!

Tak pět kilo poezie dokázalo,

že fotografie proti ní

není víc než trusu kus.

Hipstři když to viděli,

své polaroidy jakož i pin-hole foťáky odhodili

a chopili se zápisníků moleskin.

Nyní již všichni vědí,

že poezie jest matkou umění,

a že nějaký debilní Třeštík

to nikdy nezmění