Hladový rónin v rozedraném županu

sestoupil do vesnice Jamanaši

v břiše mu bědně kručelo

měl jen svůj meč a nic víc

nihontó zubaté řadou bitev

Prosil vesničany o trochu rýže

žebral o ni jako pes

smáli se mu a kopali do něj

nic ti nedáme, ty pse nečistý!

volali

I zmocnil se rónina bezbřehý smutek

uchopil zubatý svůj meč

a počal kolem sebe čtvrtit

co hýbalo se

co dýchalo

Podbřišky těhotným gejšám páral

zemědělce zbavoval končetin

vykosťoval batolata

kuchal kachny

vepřům žilou pouštěl

Když skončilo se krveprolití

obešel rónin chýše

na meč pár ječících kojenců napíchl

rozdělal oheň a počal grilovačku

údolím se táhla vůně ražniči

I najedl se potulý rónin do sytosti

a pak pod rozkvetlou sakurou

zaujal polohu lotosového květu

meditoval nad tvarem oblaků

v břiše mu už nekručelo

.

.

.

....Myslím si, že ten rónin jsem byl já ve svém minulém životě.