Nikdy nebudu patřit do tvých dní.
Jsem pouze příchozí a odchozí,
jalová varianta nálezů a ztrát.
Pocházím odnikud
a cestu vedu nikam.
Podél dalších pomatených cest.

Co naplat;
vzdát se toho neumím a ani nechci.
Jako cestující v nočním vlaku.
S obrovskou žízní; tím pocitem
a přitom pít jsem nikdy nepřestal.

Čekám jen na vhodnou chvíli, vystoupit a zase nastoupit.

Jsem noční cestující,
tedy Král.
Potichu vkrádající se do tvých dní.
Nečekán, i narušitel pozdních zvyků,
laskavých pohledů s tajemstvím
a důvěrně známých podání si rukou...
Zpět.

Potichu si mumlám,
bo na modlitby jsem už zanevřel:

Jen tři kříže v Malovance,
Svatý obraz Marjance
Na hrnek i na prdel.
A co víc si přát?
Co naplat, víc jsem nezvěděl.
Co počít si s počítadlem,
jedna, dvě a tři a čtyři,
Kdo jde další z kola ven?