Vrátil jsem se sám k sobě -
co zbývalo mi - - -

Vrátil jsem se sám k sobě
a k tomu pár ran (krá - krá)
na zádech v úpění,
když do nového jitra vstávám.

Co? Kam? A komu?
zbývá snad již jen - koho co
k oslovení však již se nedostanu.
Není proč
a není koho -

Dnes slavíme tvé narozeniny
a před pár dny dopsal jsem tvou smrt
Samé paraboly a žertíky,
odkazy a také několik citací,
že mi však chybíš
k tomu jaksi nedošlo.
(stálo by to mnoho úsilí
jenom tak to prostě napsat)

A tedy co zbylo mi?
Vrátit se k sám sobě -
Co našel jsem?
Nejisto
k tomu tmu
jako, když bloudím kudy kam
stále a znova
o co víc, že jsem si uvědomil,
když umřel si,
jako malej kluk se stále ocitám
v těch stále stejných situacích dokola:
K zbláznění!
K zděšení!
Peklo!
A jediné, jediné co dodává mi klid
je jakýsi neurčitý pocit
důvěrně známých prošlapaných bot,
které po tobě jsem zdědil - důchodky, ale hřejou
dědo...
Tak připijme si a oslavujme dnešních jednadevadesát let.
Čin - čin.