Pokaždé když vidím dědu,
počítám kolik ještě dní
Je v tom cosi morbidního
možná i trochu zlosti a drzosti
a poté nad oranžovým světlem lampičky
přemítám a hraji si se svojí melancholií
jako s kolií
Pokaždé když vidím dědu
počítám kolik ještě dní
a už tolikrát jsem v sobě hledal odvahu
abych se tě zeptal
jaké že to je
nebýt - nemít
Děda začal nosit kšandy
připomíná rozpustilého kluka ze sousedství
i  uši začaly mu více odstávat
kůže už se tolik nenapíná
a když jde do schodů
to aby se člověk bál aby neupadl
Ale ještě pořád mu to salduje!
zvolala paní sousedka od bělení prádla
má mokré ruce - kácí strom
má modré ruce od šmolky
a v čele pot
a v rukou slzy
Počítáme s dědou
ještě tolik dní
zhubl a kalhoty co měl na svatbě najednou plandají
jako to prádlo co suší se venku na větru
protože ještě pořád duje
a na rozloučenou stiskneme si významně ruce
a pro jistotu dvakrát

Pokaždé když vidím dědu
chce se mi potom spát
a tolik - tolik se tě zeptat
jaké to je
usnout a zahlédnout ve snu motýla umírat