Ponořil jsem se do zvláštní krajiny
Byla to proměna v housle
Stromy byly melodií a kopce voněly smolou
Kterou si hráč ráno natahuje ještě žízniv žíně
Jakoby se mi zatřásla hlava
z tenké písně padá déšť
mlhou obalenou ve všední den
se stává a dotýká poslední hladiny z potoka ty tisíceré sny
kdy jsem chodil do školy a zpět přes náves
abych se probudil do lůna panelákových vrků
A stejně neexistovala tato krajina
Vlastně je osamělá
bez lidí a zvířat
ani se příliš nepohybuje
A mezi domy jsou staré rozvaliny
již promlčených přátel
prostě čisté bytí
A já jdu - je večer tedy chvíle kdy duchovno dotýká se hvězd
míjim cokoli čistě sám - vzduch dosahuje až na dno plic
kam jsem si schoval klíč od pravdy
a podal si uschlou ruku

Ponořil jsem se do zvláštní krajiny
byla vystřižená z papíru
kolem pluly ryby z luk
po pás ve vodě
ohromený procitám
Krajina mne umlčela tmou
a svým zlým tajemstvím