Zvyk je železná košile
Nedávno jsem se setkala po dlouhé době s jednou ženou. Promítla jsem si všechny vzpomínky na ni. A uvědomila jsem si, že máme něco společného.
Vyprávěla, že byla požádána, aby přinesla na jednání občerstvení. Byl to záskok za někoho jiného. Když odcházela, zřejmě na tácu něco zůstalo, nebo protože byla nervózní a nebyla v tom zběhlá, dveře za sebou hned nezavřela. Tak se dozvěděla, že je čúza. Překvapilo ji to, žádný konflikt s ním předtím neměla. Ptala se tenkrát, co bychom dělali na jejím místě. Říkala, že myslela na to, že mu o tom poví. Ale pak změnila názor, napadlo ji, že by se nic nevyřešilo a možná by se ještě mstil. Místo měnit nechtěla a nebyl to její přímý spolupracovník.
Mně se stalo, že jsem telefonovala, můj protějšek hovořil zdvořile a příjemným tónem. Rozloučili jsme se. Já jsem si dopisovala poznámku, tak jsem hovor neukončila a on také ne. Tak jsem se dozvěděla, že jsem píča. Také jsem to neřešila, byl to někdo, s kým jsem se setkávat vůbec nemusela.
Zvyk je železná košile a možná že se to některým i vymstí. Třeba jako panu Bláhovi, který v bakalářské povídce Kbelík přišel v pyžamu s prázdným kbelíkem domů, místo do bytu své přítelkyně, u které byl a ne na služební cestě.
Komentáře
Ditto, mně se to velice nelíbí. Proč musí použít právě takové slovo, když nechce urazit? Můžu uvěřit tomu, že je obecně nespokojený a i ti, které takto oslovuje, se podílejí na jeho nespokojenosti. Může být nespokojený i sám se sebou a sobě tak také říkat. A když takto mluví běžně, jak se pozná, když mu něco hodně vadí? Musí přidat ještě víc. A je to neosobní, jako by toho člověka nechtěl vidět. Můžeš namítnout, že jsou i jiná oslovení, například někdo říká "můj starý, moje stará". K tomu můžu říct, že je to stejně hnusné. |
Luboši, jsem ráda, že se nepřetvařuješ :) Věřím, že ses nesetkal. Že by si muži nadávali do čúz, to jsem nikdy neslyšela. Píča, to ano, to je časté. I když podivné. A není to ani nadávka, může to být i běžné titulování, snad i přátelský pozdrav v partě mladých. |
Z Zeanddrich E. (pismak.cz)
Před 4 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
K Kočkodan (pismak.cz)
Před 4 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
To znám. Do telefonu zdvořilostní lži. A pak. Jednou, jak zavěsil, řekl o svém kamarádovi, který mu hodně pomáhal, že piča z opičí rezervace. I se mu to rýmovalo. Byl zlý. A říkal tak všem. Dával malým děckům lízátka za to, že řeknou slovo piča. Já byla taky. Smála jsem se už potom, že je to titul. Podle mě to byl úchyl, protože o ničem jiném nemluvil. Už je dlouho mrtvý. Kdysii, jak umřel, tak mě manžel posadil na jeho posed. Oni mu ho obložili pohřebními věnci a svíčkami, přišla jsem si tam jako na jeho hrobě. Byl tam krásný výhled a divočáci, pořád mám schované záběry...Tenkrát jsem málem zastřelila manžela, seděl vzadu na košíčku mýho auta. No, vystřelila mu sklo. Nevěděla jsem, že tam je, bylo to strašně daleko. Pak se mi udělalo strašně špatně. Pozvracela mu tam všechny ty pohřební věnce ....Už by mne tam nikdo nedostal. Začala jsem věřit, že když je někdo takhle zlý, že to tam nějakým způsobem zůstává, ta stopa. |
Jarmilo, napsalas to dobře... říkám si, proč mě nenapadlo napsat něco podobného - jednou jsem se po (ne)zavěšení mobilu dozvěděla, že jsem "taková rozumbrada" a podruhé že jsem "velmi zvláštní"... hm:-) od lidí, od nichž bych to nečekala. |
Zkouším poslat komentář, Jarmilo, z jiného prohlížeče než je Seznam... dík za trpělivost... |
Aristoteles byl filozof a bičováním zajisté myslel to, že nebudou souhlasit s jeho názory. Ne že budou sprostí.