vesuvanko, děkuju :)

Nami, děkuju :)

Alegno, to ano. Dík :)

Mari67, děkuju :)

Theo, dík :)

Ireno, děkuju :)

O příčině píšu, protože okolo těch ostružin chodím pořád, ale díru jsem měla jen včera.

Babu1, děkuju :)

Utgarde-Loki, máš velké oči a jistě si představuješ plné koše, které ukazují v televizi.

Muamareku, díky :)

Alenakar, díky :)

bixley, řekla bych, že někdy je to tak, že si lidé všímají stejných věcí a někdy ne. Potom je vztah napnutý a jeden druhého obviňuje, že si ničeho nevšímá. :) Díky :)

Evženie, ano, to první bylo hezké. Díky :)

Ireno, tak ještě jinak. :) Zjistila jsem, že jsem si omylem vzala poškozený sáček, který jsem zapomněla vyhodit a ten, který nosím obvykle, zůstal doma. :)

Romane, hádám že předcházelo cloumání za ruku a že nechtěl jít kupředu. Obě děti vypadaly, že jsou stejně staré. Mám pocit, že ve řvaní byla ublíženost a osoba, která ho nesla se tvářila spíše odevzdaně a otrávěně než jinak. Samozřejmě se můžu mýlit. Dík :)

Romane, ten řev byl hodně intenzivní a myslím že skoro každý, kdo by nebyl zaměstnaný něčím jiným jako já, by se o to zajímal. Že jsem se podívala tomu člověku do obličeje je asi tím, že pocházím z učitelské rodiny, kde se slovo "Proč" hodně používá. Je to taková nemoc z povolání. Mí rodiče se též stýkali s jinými učiteli a ti se také rádi ptali "Proč?". Je to vlastně nemoc z povolání. Proto když slyším, že učitelé nevedou děti k  přemýšlení a nutí je jen se cosi učit mechanicky (zvláště dříve), tak mám pocit, že pocházím z jiného světa.

trojorte, plodnost dopoledne může ovlivnit i plodnost odpoledne. :) Dík :)

Milane, děkuju :)

ivi, to srnče mě překvapilo. Věděla jsem, že tam žije stádo, ale dosud jsem vždy viděla několik kusů pohromadě. Srnče tam bylo samo. (nebo koloušek)

Ty děti...To tak bývá, že se jeden zasekne. :)

Za hřiby jsem si nadávala, že jsem si toho nevšimla. Co dělat. :)

Luboši, nebyli to sice satani, ale dá se to přežít. :)

dievča z lesa, děkuju :)

Andreino, děkuju :)

Aru, úplně všechno můžeš obrátit naruby.

Štírko, dík :)

Zajímavou atmosféru má pro mě první mini. Druhá je poněkud hlučnější... a třetí - možná bych v ní nepsala o příčině, co způsobilo ztrátu hříbků.

Rozumím, jen že bych nechala trochu tajemství, ale to je jen má představa:-)

Al Jal Úde, děkuju :)

Markel, děkuju :)

texty hovoří o samotě, třeba ten střed, že i když jsou děti s někým, i tak můžou být sami se svým pláčem, název se tak snaží vyrovnat realitu, tím že ji otočí, ale texty říkají něco jiného ;)

Já se docela zamýšlím nad tou dvojkou. Pro mne zatím ještě stále živá realita :) Dost si do toho projektuju, takže za mne určitě dvojka.

z textu, zvláště z druhého bloku lze soudit, že jsme sami