129.
Miluji naše večery s vínem
Když jsi napůl ty a napůl stínem
Když ve světle čajových svíček
Se vysvlékáme z černých triček
Když se naše rty jak vlny srazí
Když jsme náhle oba nazí
Pak je prostor pro představy
Nemohu tě dostat z hlavy
Miluji naše večery s vínem
Když jsi napůl ty a napůl stínem
Když ve světle čajových svíček
Se vysvlékáme z černých triček
Když se naše rty jak vlny srazí
Když jsme náhle oba nazí
Pak je prostor pro představy
Nemohu tě dostat z hlavy
...večery s vínem...
Ach. Dával jsem ZLATOHNĚDÉ číst jednu z prvních básní pro Ni. A tam je mmj.:
...pak do vlásků šeptám Martině
že ústa chutnají Jí po víně...
Ona mi pak řiká: Ale Miri! To je utópia! Vieš že víno nepijem...!
Áno! Právda že!! Viem!!!
Ale tenkrát jsem to nevěděl a tak jsem to napsal no... :)
Moc pěkná věcička!
Líbí se mi!! Protože by mohla být o mně!!!
I když...
Není.