Napsal bych pohádku o dešti,

rytířům zrezla by brnění

a všichni by dostali rýmu,

tak by šli z války domů,

tam by je potom u kamen,

dívky spanilé sušily

a rytíři jakoby tušili,

že jinak by vyhli se tomu.

A že by to bylo šílený,

nechat se zapíchnout za krále

a možná teda i pro slávu,

když jsou tak krásný holky,

takže až by pak pršet přestalo,

řekli by, že se to nestalo

a začli by milovat,

ty těla hebký a horký.