chtěla bych
Po bouřce
tělíčka holátek na pěšině s nohama hrobaříků
ozón čistí vzduch od smrti
nutí pod vývratem rozpočítávat kopýtka na
laň koloucha jelena lovce a nůž
psi trhají navětřený pach
/nevěř užovkám/
vypadnou moje ňadra
tvé šílenství
tráva v něm roste vodorovně
po dně tři zlaté rybky hledají jedno přání
---
slunce se kutálí nohama napřed
zapře se o vypeckovanou slivovici
vypiješ to všechno na ex
máš v očích cín a žlutou dravce
z panenek vyletí motýl smrtihlav
člověk je necíděná měď a šelma
opilá kůrou rozdrásanou jelením parožím
úryvek básně shozený na zem
nikdy nebude celý
těla přibývají a ubývají
jako saze na střechách bordelu
chtěla bych
----------------------------------------------------------------------
transplantace básně v mozku dokončena
zaznamenána drobná červená erupce
dárce hlavy: žena
Komentáře
Po bouřce... Pamatuji si jako dítě když ještě nebyla na naší ulici asfaltka tak vždycky po bouřce se hnala z mírného kopce až dolů k nám spousta vody. A my jako děti jsme polonahé v tom blátě té vodě stavěli hráze a ta voda byla vlahá a to bláto něžně mazlavé... Ach. |
Bouřka mě fascinuje, slunce (se momentálně snaží z nás nadělat křížaly) - tahle část mi sedla a konec je pro mě nej |
pro Radovan barevné někdy bolí nejvíc no a teď se tu směju, protože přečetla komentář od Norsko, ale mazat nebudu Bene, to ach příště klidně vynechej, připomínáš mi jednoho nenapravitelného fňukala a tvoje vzpomínky jsou jako moje...mám je ráda. Lído, toto máme stejné a já teď taky spíš ta křížala, dobrá asociace, ale křížaly mám raději, než jablka, zvlášní, možná proto, že je člověk musí brát do rukou a starat se, že... :o) |
nápadité, barevné