Asparagus
Kreslila jsem její ruce.
Velké klouby
a zakřivené kosti
“asi tím těžkým životem”.
Asparagus
v misce plné vody
netuší,
jak těžko se žije
mimo květináč.
Ale Igelit na stole ví,
že se ta voda může
kdykoli vylít.
Někdy stačí kapka navíc.
Někdy rozklepaná ruka.
Já jsem byla
jako ten asparagus
A ona byla
můj igelit na stole.
Komentáře
Kočkodane já tu občas koukám, né že bych tu nebyla :) Ale je fakt že s novým designem a funkčností se jaksi nemohu smířit. |
Janina - já bych chtěla místo nepoužitých prostěradel a ručníků předat spíš svoje texty. Písničky a tak :) V těch budu živá. |
a aleš-novák (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Zrovna přemýšlím co s ním. Moc roste, je pichlavý, nestačí mu květináč. Tak trochu velké klouby, zakřivené prsty. Udělám to jak radíš. Hodím ho ven, vytrhám celé větve, proberu hlízky a on se zmladí. Škoda že to tak nejde s námi. Pojetí tvé básně si mi líbí. |
alena - u nás to bávalo podobně. Kytky se stěhovaly na letní a zimní pobyt. Tak jako ovečky. |
g geminy (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Alenakar (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
F Fouckault (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
K Kočkodan (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
E Evženie Brambůrková (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Alenakar (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Jo... Taky jsme užili dost "igelitů" díky mamince... aby se něco nerozbilo, neušpinilo, tak se to raději nepoužívalo... ;) hrozně mě to štvalo. To mě naučilo se igelitu vyhýbat. No a dneska... ano, všechno jsem používala, spotřebovala, opotřebovala, rozbila... ale teď - co předám, že? |
Líbí se mi ty linky v příběhu, které se spojují, ale celek na mě nepůsobí moc přesvědčivě - jak to říct... je to pro mě asi moc "návodné". |
aleši je to nostalgie... Babička byla opravdu jako ten igelit na stole, který chránil krásný vyšívaný ubrus. Ale někdy mi to přišlo škoda... že přes ten igelit nění ubrus vidět :)