Cassy - já taky držela hladovku :))) Ale řízky jsou řízky..

Bixley - a segru chytil za cop pes, tak musela taky na kratko. Od té doby se bojím každé černé dogy. Ale pry si chtěla jen hrát... potvora.

Black - já nosila na hlavě svetry, sukně... cokoli co bylo po ruce. S holkama jsme tomu říkaly "Materiál". Prostě materiál na vlasy. Cestou ze školy jsme se vždycky navzájem ujistily, že každá máme svůj materiál a hrálo se :)

Děkuju za zastavení... :)

Theo, zajímavým způsobem a trefně jsi vystihla to, co z dětství všichni známe, a hlavně pocity dítěte... nejen v poslední strofě. Jinak - tvé hry byly "výživné"...

vesuvanko - mám kolegu ve studiu, který taky neumí jezdit na kole! Je mu 28, tak třeba to ještě dožene... A já se to vlastně taky učila docela dlouho. Už jsem to chtěla vzdát, ale pak jsem si uvědomila, že jezdit na kole je něco jako jezdit na koni a tak jsem se překonala :)

Zeanddrich E. - díky za návštěvu :)

Gora - ano byly to až hororové představy. Ráda jsem děsila kamarádky :) Taková zvláštní záliba v dětství. Každopádně mne to přešlo a teď horory určitě nepatří mezi mé oblíbené filmové kategorie :)

Krásnou neděli a díky že ses stavila ;)

Ukryta v máku - punčochy byly dobrý materiál! Pletla jsem si z nich copy! Třeba troje na sobě a už to byl hustý cop :)

Neupravená strašidla: Rozára, Mánička, casnoch... Upravené strašidlo neustále chodící s hřebenem v ruce: Fiflena

Lucie já zase moc neřešila ty podpatky ;) Dělaly jsme si s holkama boty z lopuchu!

Vesuvanko díky za tvůj pohled na věc! A je to fakt - dítě může mít i opačnou touhu a ta krása, když si konečně může s vlasy  dělat co chce, je v každém směru neskutečná radost ;)

Janino6 mne zas napadlo, že mne naši stříhali, protože to co mi na hlavě rostlo, bylo zrzavé :)))

Radovane moc děkuji za milá slova!Zboro díky za návštěvu :) Jsem ráda, že se básnička líbila.. Já jsem se sobě v té době nelíbila :)))

Gabi já bych taky dceři vlasy nestříhala - nechala bych to na ni, na jejim rozhodnutí. Možná proto mám dva syny :)))

Růst se smělojen na určitých místecha vlasy podléhaly správěrodiny.Těšila jsem se,až budou jednou moje….... tato část na mě dýchla závanem geniality

a ani ostatní nezaostávají! celé to pro mě zavání výběrem

Tu dobu jsem nezažil

bouchnul mi pouze Černobil

:D

taky jsem míval chuť poslat pár, ne sice zrovna draků, možná jen menší vojsko s mojí maličkostí v čele :))

Ta báseň je krásná, já mám na všech fotkách kohouta se silonovou bílou mašlí. Jednou jsem zašla k holiči a nechala si je ustřihnout u hlavy. Máma tam utíkala a donesla si je domů, dlouho byly v prádelníku...

keby sa dal vrátiť čas, neodstrihla by som jediný vlások mojej Monke...na hlávku si dávala žltú spodničku a hrala sa na vlasy...mala som tri dievčatká, myslela som vtedy hlavne na praktickosť - krátky účes, menej starostí

jej malá Haňa má dva roky, jej vlásky nožničky ešte nezažili, vlásky sú od narodenia iba jej

pekne si to *

Hezké, hrát si na vlasy :-) No jo, když je člověk dítě, tak holt rodiče "všechno vědí nejlíp"... To moje maminka zbožňovala dlouhé vlasy, takže mi je nestříhala vůbec a já je měla řídké, jemné, takže ani nevypadaly moc dobře a vlastně mi to ani neslušelo k tvaru obličeje. Ta změna, když jsem si v patnácti prosadila nový účes ostříhaný nakrátko, byla fakt skvělá. Vlasy pak dokonce i zhoustly, dneska je nosím kompromisně "polodlouhé"... Takže i ke stříhání může být dobrý důvod.

Taky mám za sebou poměrně komplikované dětství :)

Mimochodem asi bysme tady na Písmáku pohledali autory s dětstvím čistě harmonickým :))

Líbila se mi.