Konečně svoboda
Konečně svoboda
Po letech za mřížemi se dostal ven.
Ne za slušné chování,
prostě je přestal bavit,
tak ho pustili.
Co s ním, když si nevychutnává trest.
Jeho trápení dávno vystřídala milosrdná apatie.
Vězeň, co se nedá potrestat
je k ničemu.
Pusťte ho.
Konečně svoboda
Zase vidí světlo, cítí vzduch,
chutná mu pivo.
Možná mu chutná až moc.
Nevadí, může si ho dovolit.
Pracuje, pere si, nakupuje do lednice
mlíko a hořčici.
Chodí zase za přáteli
a plánuje, ve které kavárně si sedne,
až poletí na dovolenou.
Konečně svoboda.
Vypuštěn do světa jako igelitový pytlík,
co uletěl ze supermarketu.
Může ho to zanést kamkoliv,
záleží jen na větru osudu,
na co narazí.
Co nebo koho cestou potká.
Kde přistane, to nikdo neví.
A co bude dělat ? Taky nikdo neví…
Kam patří ?
to nikdo neví…
Kdo je ?..
to nikdo neví…
Jaký je jeho smysl…
to nikdo neví…
ani on sám to neví…
Nebylo mu nakonec líp tam, kde byl…?!
A co vy ? Odvážíte se z vězení ?
Dovolíte si letět ?
A co konečně s tou svobodou ?
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Alegna (pismak.cz)
Před 2 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Ne všechna vězení jsou z mříží. Často si klece si nosíme v hlavě a často nás do nich zavřou naši nejbližší. |
Nejspíš by textu sedla jiná forma i kategorie - v řádcích by to mohla být dobrá poezie v próze. Také moc nerozumím typu vězně, ti, které znám, nechodí do kaváren a nevybírají si dovolenou. |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 2 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Ten úvod mi připomněl kreslený vtip od Pralovzského. Přijde bachař na celu a řiká: Horáček! Můžete jít domů! Pan soudce se na vás už nezlobí... :D |
Jako báseň po fomální stránce nic moc, ani jako báseň v próze, především proto, že je tam řečeno všechno po lopadě, že tomu schází obraznost, metafora, pokud ovšem úvodní verše s vězením nejsou metaforou nějakého nevydařeného vztahu. Ale s ohledem na závěrečné verše nejspíše ne. Také pojem svobody má vyšší platnost než pouhý pobyt tzv. na svobodě. Na druhou stranu mne napadlo, že autor má nějakou osobní zkušenost s výkonem trestu, nebo zná velmi blízce někoho takového. Svědčí o tom již zmíněné závěrečné verše, které poměrně přesně kladou otázky vyjadřující opravdové pocity po propuštění a mají opodstatněný apel na nás ostatní. Také v první části textu nadsázka, že ho pustili, protože jaksi pobyt za mřížemi už nevnímal jako trest je obsažen velmi přesný pocit, který je příčinou recidivy. |
Před 2 měsíci