Jednou mě kvůli jakési pasové kontrole povolali v Maroku na policejní stanici. Přišel jsem tam s jedním z místních, protože jsem neuměl arabsky a francouzsky jen lámal. Policajt si mě nedůvěřivě prohlídl, pokynul mi Asset-tu a hned se nadšeně opravil na Sit down. Bylo vidět, že má radost, jak mu ta anglická fráze v té jeho čtyřicetileté makovici naskočila. Židle měla nalomenou sedací část, takže zatímco se on začal hrabat v lejstrech, já s oběma rukama pod zadkem tancoval kolem židle a snažil se najít pozici na sednutí. Konečně našel kopii mého pasu, kterou jsem tam odevzdal ráno. Chvíli si ji prohlížel jako letenku na Mars a pak mě požádal o originál. „Czechoslovakia ?“ zeptal se. „Oui“ odpověděl jsem ztěžka a odpustil mu posledních 23 let událostí v Evropě.

„Name of your father“ houkl na mě. Po pár pokusech vysvětlit mu jak se píše Jiří jsem mu vytrhl klávesnici z ruky a naťukal jsem údaje, které po mě chtěl. Klávesnice byla starší než Maroko samo a plno kláves nebylo k přečtení. Navíc to byl arabský model, takže moje psaní všemi deseti na modelu Qwerty/z bylo k ničemu, ale nějak jsme to dali dohromady. Pak mi klávesnici vytrhl on. Chtěl stisknout enter a posunout se na další řádek, ale místo toho zmáčkl backspace a z mé matky udělal ruskou paní Neužilov. Nekomentoval jsem to. Vtom zazvonil telefon. Jednou, dvakrát, potřetí to nevydržel, vzal ho a začal hlaholit arabsky. Otráveně a laxně někoho odbyl a posadil se zpátky na kdysi jezdící židli. Zase si začal prohlížet můj pas a dumal. Z obrazovky počítače jsem zjistil, že hledá jeho číslo a ukázal mu na něj. Neřekl ani slovo a jedno číslo po druhém pečlivě opsal.

Poslední, co chtěl vědět, bylo moje zaměstnání. S co nejsilnějším francouzským přízvukem jsem zahlaholil office, abych se vyhnul debatě, proč jsem nezaměstnaný, ale on mi stejně houby rozuměl a na pokyn mého doprovodu Otmara zadal jardinier. A to bylo vše. Ostatních dobrovolníků na farmě se ptal ještě na spoustu věcí, ale v mém případě zřejmě usoudil, že šest hodin večer je příliš pozdní hodina na boj s jazykovou bariérou a nechal mě jít. Strávil jsem na té stanici asi hodinu a když přičtu dvě hodinové cesty tam a zpátky z farmy, okradla mě Marocká policie o tři hodiny života. Asi bylo prostě potřeba zadat do systému, že se po té jejich krásné vyschlé zemi oslů a starých taxíků pohybuje zahradník z Československa.