jako živá voda

rozlévá se mi do žil.

Na cizím místě, cizím gauči

do sebe leju cizí pití.

Čtyři tisíce kilometrů od domova

uprostřed ničeho.

Tma pozřela všechny žárovky

a hvězdy zakryla mlha.

Není to mlha,

je to podzimní dech země.

Jako když dýchá člověk.

Ta nízká forma života,

která si často nezaslouží žít.

Najednou rána.

Přichází leknutí, ale ne strach.

Ani obavy, ani úzkost.

Whiskey mi přináší jistotu,

uvolnění jaké jsem dlouho nezažil.

Tma přináší světlo, které není vidět.

Netopýři přenášejí kravál z jedné strany chaty na druhou a zpět.

Venku štěká pes na ztrouchnivělá prkna

a starý kůň smutně kouká na plot z mladých bambusů.

Tolik znepokojivých zvuků a nejbližší člověk 20 kilometrů daleko.

A přesto takový klid v těle i v duši.

Smrt není prohra a nebezpečí není výzva.

Kouzlo života se skrývá v možnostech.

Další sklenice ? Další pocit ? Další řádky ?

Cokoliv se může stát, pokud je nám jedno co se stane

a v té chvíli jsme připraveni žít naplno.