Cena života
Na jedné malé farmě
uprostřed marocké pustiny
sedí si ve starém proutěném křesle
a patří mu všechen mír světa.
Slunce opaluje jeho bílou evropskou kůži,
zatímco jahody spokojeně zapouští kořeny
do nových záhonů, které pro ně ráno připravil.
Občasný závan větru mu čechrá vlasy
a otáčí stránky staré knihy
na jeho klíně.
Vypůjčil si malý kousek času v ráji,
poslouchá šum palmových listů
a popel z cigarety se pomalu snáší k zemi.
Klid, ticho a teplo.
Lidé utrácejí čas, aby získali peníze,
jiní utrácejí peníze, aby získali čas.
On utrácí oboje a zároveň nic,
aby získal právě tyhle chvíle,
říká jim život.
Komentáře
Bylo nebylo na jedné malé farmě... Jinak jo! Pecka. A to je prosím pěkně život. Tečka. |
Co teď ? Lepší ? Psal jsem ti aji soukromou zprávu, ale nevim jestli to funguje. Už víc lidí se nikdy neozvalo. |
Já ti nevím. Celé se mi to líbí, ale ta fráze, že kdyby sem teď dopadla bomba, s ním to ani nehne... Co je to za pitomost? Je snad hluchý, slepý nebo v kómatu? Zasadil jahody (mimo jiné) a nehne brvou, když mu jeho farmu něco rozstřílí? Nevěřím. Jasně, nadsázka, ale podle mě k tomu člověku nesedí. |
Ale ne, myšlenka je jasná. Jen ten příklad s bombou. Kdyby přistálo UFO, je to něco jiného ;) |
Dobrá připomínka. Myšlenkou kdysi dávno bylo to, že ho z toho stoického klidu (který jsem tam zažíval) nevytrne ani to nejextrémnější vyrušení. Ale je fakt, že to není moc poetické. Myslel jsem, že to nebude vadit, ale pokud se i ta myšlenka ztratila, tak to vyzní blbě. Zkusím zapracovat..dík za názor. cením