Gumy v baru
Náš bar se zastřešenou předzahrádkou,
na rohu rušné ulice.
Dřevěná oáza v betonové džungli.
Místo palem kolem nás stohy gumových pneumatik
a každej jednu vlastní kolem pasu.
Vždycky odcházíme vygumovaní.
Život je těžký břímě.
Chodíme si sem odlehčit
peněženku a zatížit játra a plíce.
A proč ne.
Nikdo z těch frajerů tady
nechce žít věčně.
Lidi počítají se smrtí rybiček
a králíků a psů,
ale odmítají si připustit,
že i pro nás si přijde.
Prý je nás na světě čím dál víc
a délka života se prodlužuje.
Myslím, že většina světa je už mrtvá davno.
Myslím, že jen oddalujeme klinickou smrt
na úkor té duševní
a myslím, že na světě je zbytečně málo oáz,
jako je tahle.
I když teda gum je po světě až dost.
To si zase musíme přiznat.
Komentáře
Autor vyjadřuje svůj osobní pocit, že většina lidí (alespoň kolem něj) žije jen honbou za prázdnými cíly z materiálního světa a že v malém dřevěném baru uprostřed města nachází alespoň záblesky chuti po životě a to v lidech, kteří ví, že tu nejsou napořád. Není to výsměch, je to smutné konstatování reality z jednoho pohledu jednoho člověka jednoho odpoledne. |
Jo. Prostě se vygumovat. Nebo jak řikám já zresetovat se. Což praktikuji den co den posledních několik let. Leč stále je to jen volba. Nemusí to tak být. Teď už prakticky měsíc jsem téměř bezalkoholový. A nechybí mi to. A ani ta potřeba resetovat se. |
d dadadik (pismak.cz)
Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Tentokrát mi přijde text spíš výsměšný než humorný... záměr? nevím.