Nekonečný poledne,

odpoledne, večer, den měsíc rok.

Myšlenky rotují hlavou jako galaxie

a moje hlava se pěchuje.

Odstředivá síla je tlačí ven.

Na ventilu je napsáno Poutník 12°

Večeřím řádky knih,

které psali bohové na starých strojích.

Moje pero jsou doteky na svítící plochu.

Je to ubohý, ale funguje to.

S každým dotekem obrazovky se dotýkám sám sebe.

Dloubám se a tlačím ze sebe bezmoc.

Lidskej nezájem.

Necháváme na sebe svítit mozaiky reklam

a světlo knih překrývaji deky z bulvárních časopisů.

Padám dírou v té dece

a snažím se chytat dobrých básní,

kterých je tak málo,

jako rozumu ve společnosti.

Přímá úměra.

Píšete, plácáte, publikujete.

Jako já.

Nejsem výjimka

Jsem smutná slza ztracená v proudu

blitek doby.

Nejsem lepší ani horší.

Jsem klacek plující řekou,

zachytávající se nánosu

úspěchu

selhání

lahví

sexu

a dekadentních zpráv

prostoru a času.

Jsem tady, tak mě miluj

anebo se na mě vyser, to je taky fajn.

Chtěl bych být všechno

a nejsem nic - v tom si rozumíme.

Obdivuj a nezáviď.

Poslouchej a nemel.

Objednavej a zaplať.

Buď človekem.

Buď fajn

A neser.