I šest dnů Oldislav Písmovládce tvořil Písmák, sedmý den pohlédl na své webové dílo a shledal ho dobrým, i jal se odpočívati nad emailovou korespondencí a sklenkou Coly ve které pozvolna mizely dvě kostky cukru.

Osmého dne mu tam začali chodit lidi, ale to nebyli lidé dnešní, nýbrž včerejší a ty Oldislav shledal hodnými docházky Písmáku.

Pak se začal počítati letopočet, nám známý jako 00.00.0000, to bylo za časů Ježíšových, on sám (a několik dalších Ježíšů) Písmák ráčil navštěvovati a zde i psal. Leč za těchto časů nemnoho Písmáků se urodilo, až později kolem r. 1300 se návštěvnost zvedla a s ní se zvedl i Oldislav Písmovládce a tak jako král Artuš přenechal vládu společenství kulatého stolu, i Oldislav přenechal vládu nad Písmákem společenství, jež zovalo se Dobrý Spolek.

Dobrý Spolek moudře (pokud nebylo jinak) řídil společenství Písmáku, to bylo ještě před Facebookama, Instagramama, TikTokama, Twitterama, (později známé jako Muskovo X - o tomto kde se bod X nachází se vedou dodnes diskuse,) YouTubama a Twitchema. V té době jediné konkurenční platformy Písmáku byly ČST a Rudé Právo.

Však bez Oldislava nejpozději kolem r. 1982 se společenstvo Písmáku začalo rozpadat, nejprve přišel Totem, pak Literra, pak Liter a pak i ty které odvála paměť času (nebo mizerná paměť autora).
Tito byli odpadlíci společenství Písmáku a již nehlásili se k Dobrému Spolku.
Rytíři Společenstva Písmáku však hleděli z hradeb Písmáckých, neochvějně věříc, že handrkování a odchody z Písmáku do trucu, či do sféry profesionálních spisovatelů Písmák nezboří, neboť další novicové do Společenstva Písmáku se stále hlásili.

Počátkem třetího tisíciletí, dvacátého prvního století pozvolna nastupovala Písmáku konkurence. Písmácký hrad byl už tehdy rozkotlaný věčnými tahanicemi a odchody dřívějších lordů na konkurenční webové pevnosti; některé z nich jako Totem svou velikostí dosahovaly na stíny Písmácké.
Oldislav Písmovládce byl známý už jen z historických spisů písmáckých archivů, leč rozdělenému Společenství Písmáku do dalších webů rostla nová hrozba z Mordoru v podobě sociálních sítí. Úpadek přicházel nepozorovaně a lordové padlého Společenství Písmák i rytíři měli dost času se připravit, leč právě rozdělení samotného společenství do mnoha hradů vedla je ke zkáze. Dnes v ruinách hradu Totem jen kvílí meluzína a ve sklepeních se krčí poslední zoufalci. Literra v záznamech uvádí, že každého druhého dne jeden tažný vůl zorá literární brázdu jedinou. Malé hrádky jako Saspi byly srovnány se zemí a dnes na jejich místech už najdete leda tak Úklidovou firmu Praha.

Sauronovi Sociální sítě stále silněji kosily jeden hrad za druhým, již neuznávaného Společenstva Písmák, leč vysoké věže a hradby Písmácké nedobyl, ač ze Společenstva Písmák zbyl jen stín.
I tu se vrátil, již ne Písmovládce, nýbrž Oldislav Hromovládce, ač vítán jako zachránce a zakladatel Společenstva, již nebyl tím Oldislavem známým ze zaprášených archivů.
Tehdy se přivalila internetovýn světem móda webového minimalismu.
Již nebylo potřeba posuvníků, lišt, ani ozdobných prvků a tak jako Secese, poslední to styl, který hájil a ochraňoval krásu a smysl pro detail byl i Písmácký hrad osekán, aby se spíš podobal hypermarketu s podzemními garážemi, nežli domu umění s mozaikami na stěnách, sochami múz a ozdobnou mramorovou podlahou, vyvedenou v modrých, kdysi pro Písmák klasických barvách. Oldislav zmoudřel, tak jako mnoho jiných před ním a již nepotrpěl si na ozdobné kudrlinky; vláda holých stěn hlásá, že krásou jest strohost, prázdnota a vykořenění, to jest poničená minulost ku potřebě momentálních soudruhů.

Napůl otřesený Písmák po brutální rekonstrukci, kdy ozdobný mramor, i zlaté zábradlí bylo vytrháno, sochy múz rozbity, ozdobné štukování otlučeno a obrazy starých mistrů skončily na smetišti v příkopu, stále svým zašlým jménem Písmák lákal, i když poskrovnu nové členstvo.
To již Oldislav nemohl vydýchat a s rokem našich dní 25 v půli jeho, odebral i psací stolky, aby nikdo husí brk do kalamáře nesmočil více; po roce klíčem hradním se zcela světu uzavřel.

Tím se však historie neskončila, jeden z nástupnických hradů nepadl a to Liter, neboť přes jeho velice tmavě modrou mlhu, která v těch končinách všude dlí se nemnoho odvážlivců dostalo a ještě míň z těch co hrad Liter navštěvují si dovolilo ho na rok a více opustiti, čímž počet členů stal se uspokojivým; zvědům se nepodařilo zjistiti zda se jim tam skutečně líbí, (nebo jsou nuceni k těžbě uranu, kupříkladu,) jelikož po roce neaktivity je jméno takového každého z pamětní desky odsekáno k věčnému zapomnění.

Ovšem ani velká a těžká historie Společenstva Písmák se neskončila, před zavřením samotného hradu Písmák se objevil Karel zvaný Zachránce, aby odvedl z moderně chátrajícího Oldislavova hradu bývače do nového domova, který zove se Písmákové, tak jako ti kteří obývali původní tvrz za dávných a starých časů, kdy Písmák kvetl životem, (zde se doporučuje melancholicky uronit rosu slzy, nebo si naštvaně odplivnout.)

A co Oldislav? Ten naplněn ku spokojenosti je. Nyní v hradu jeho už mu nikdo nepíše. Neruší klid. Všude plevel, prázdnota (velebná v modernosti) a otlučené zdi. Některé věže bez cimbuří, či úplně bez podlah a v hradbách děr jak v ementálu, krásný to zjev na pohled.

Jména mnohých Písmáků zapomenuta jsou, kdys archiv s pamětníky je shromažďoval; to ještě fungoval, nyní ani s WhatsAppEm a AI/UI (ve skutečnosti VI, kdo pojmul Mass Effect ví,) je nenajdeš.