Říkejme jim třeba dcera s matkou, otec se synem, děda s vnukem, či prastrýc s praneteří si šli, jeden pár z nich ku venku opouštějíc tak prosthory povnitřní.
I v oblečení mravní, vzali na sebe své nákupní batohy, jelikož se jim jednalo o nákup to fatální, ale to ještě neměli zdání katastrof budoucích, neboť to ještě neproběhly, jelikož vše čeká na místě tomu ke kterému náleží.
Bylo určitě počasí jakési, paměť to pochovala, nemůžeme se přesně zaručiti, však pro potřeby čtenářské můžeme říci, že hodně sněžilo, foukal vítr, svítilo někde slunce i měsíc jistě také hezky si posvítil jaké bylo teplo, bezvětří a déšť i mlHA, z čehož něco z toho určitě kdesi někde bylo.

Ti dva tedy tehdy dcera s matkou, otec se synem, děda s vnukem, či prastrýc s praneteří, netušeje hrůz budoucích ubírali se do centra všeho obchodu, kde se děje všeliké nakupování ku potřebě uspokojování hladu osobního si cestou tam brebentili jakési řeči z nesmyslů.
Leč hrůza již je očekávala v teple svého podnosu ku vlastnímu navštívení.
Když dorazili na místo určení, zdálo by se jistě menším tvorům, například mikrobům místo naprosto fatálně obrovské, naštěstí naše ústřední dvojice se neřadila mezi mikroby, ale mezi duchy polidské a protož mohli pohledávati si co chtěli v rámci útrob peněženek, i peněženkokaret svých podle libostí takto limitovaných chutí. Nebo-li civilizovaně nákup: čímž jsou smyšleny věci, které nikdo nepotřebuje a nechce a přesto těla polidská, jakmile by sezdala, že se jim takových onakých pověcí pomálu dostává, či vůbec, tehdy takové potělo vysílá svého vyslance Břicha a ten srovná do latě natrucnářkem každého.

Nu tedy, naši chrabří nákupčí byli sdostatek poinformováni a tak vzali tu mrkev, tam máslo, chleba, prázdnou krabici od mléka, protože byla zdarma v koši, hrách, barvy, cement, hřebíky, ne to přešli do stavebnin ven z příběhu, ale pro jistotu vzali ještě kamna, hausbót a kus Vltavy.
Když se vrátili stáli již před osudím, za sklem se válely nestoudně v haldě vedle sebe kar-baNátky a ti nejhorší z nejhorších, leč již nákupem jistě poznačně znaveni, vzali si tento svůj úděl řádně penízem to Pražským grošem poctivým platíc do batožních prostorů.
Nakonec jen hausbót, Vltava a prázdná mlékokrabička byli odmizeni, kteřížto žádného pořádného zastínění si nezahráli.

Dcera s matkou, otec se synem, děda s vnukem, či prastrýc s praneteří dorazili ve stále pochybném to štěstí srazili se do domova a tam to spolu rozbalili, neboť již řádného hladu měli a tudíž se měli ku karbanátkům, zdánlivé to pochuti.
Tehdy se začala osobní tragédie našich postav, neboť na jeviště vystoupal hrdina temný, smradlavý a nechutný, leč naše postavy ho i tak snědly, což dodnes nikdo nechápe, leč večer se pomalu ale jistě snášel a temný hrdina pilně pracoval, dokud nepřišlo na naše postavy veliké posrání se, tehdy seznali svou osudovou chybu a prožili divoké záchodové časy, dokud měli ještě jakou podobu.
Leč, jak se říká, blbec přežije všechno a tak i tento příběh šťastně skončil, nakonec se vzali, měli kopu (60) dětí a žili šťastně až do nejvzdálenější smrti smrťoucí.