Za dávných časů, ještě než se začalo psát do učených knih a na fórech přednášet v Atice, to bylo ještě před Periklem, tam kde praprapředek dnešních lidí zbíjel příběhy do šutráků, stálo mocné město VelanTino, mělo tehdá rovných milion duší, ale to není to kam by se příběh zašíval.

Jednoho rána se ve své skromné vile o 40. pokojích probudil Valentýno a po mnoha letech, kdy jako syn zbohatlíků sám žil jako boháč obklopen služebnictvem pocítil cosi co je vlastní pouze chudým lidem a dosud to nikdy nepoznal, totiž ztrátu smyslu životního, dosud totiž růst jeho akcií na burze ho plně uspokojoval, ale nyní ho tížil na prsou tento neuspokojivý pocit chudých.

I zavolal si k sobě svého věrného psa Velen Dina, jenž svou velikostí, blížící se koňské výšce mu zároveň sloužil jako cestovní povoz. Zapřáhl za svého věrného psíka Velen Dina svoji osobní limuzínu a jal se při projížďce městem Velantýno přemýšleti nad svým neuspokojivým stavem, když tu zahlédl u kraji silnice před přechodem státi podivnou postavu v bílém župánku s vousy a vlasy bílými jako sníH a s berlou v ruce, hned poznal že je to Mikuláš a přikázal svému věrnému psu Velen Dinu táhnoucího limuzínu, aby zrychlil natolik, aby při přejetí louže, kerážto vhodně ležela na kraji přechodu řádně ošplíchla Mikuláše, čehož se Valentýnovi ráčilo povésti k plně chvilkové spokojenosti, načež po uplynutí dané chvilky se znovu cítil opět zcela neuspokojen a tak se ráčil s limuzínou i svým věrným psem Velen Dinem obrátiti, než Mikuláši naskočila na semaforu zelená a ráčil ho ještě jednou ošplouchnouti blízkou louží, tentokráte už zcela bez dalšího vlastního uspokojení.

V kavárně v pozdějším čase sedíc nad medovníkem a dortem sachrovým díval se ven, jak pracující lid města VelanTino se naháněl v nastalé pršce za prací, pročež neměli bohatství Valentýnovo, ani jeho smyslu, nyní ztraceného. I byl zrovna den páteční 14. února roku **** (zde je text cenzurován, neboť obsahuje závažné informace neshodující se s životem Ježíše Krista a církve svaté katolické a jejích dogmat) a tento den nebyl ničím zvláštním od jiných to dnů únorových, byl poběžně mírně zchladlý svou vlastní ošklivostí s mírnou námrazou a únorově venkovně studenými větry, nikoli těmi záchodovými.

Valentýno usilovně přemýšlel nad smyslem, když tu mu jeho osobní makléř oznámil pád akcií, i to že je úplně chudý. To Valentýna nepotěšilo. Pes Velen Dino s limuzínou do které byl zapřáhnut ihned po této informaci jal se odparkovati, aby se dostavil na nejbližší drožkářský plac sháněti zákazníky, kteří se potřebovali dostati jinam, než právě byli.

Valentýno tedy již nezaplatil dort sachrový, ani medovník a nenápadně se odplíživ splývaje s okolní zdí a nábytkem jal se zmizeti z prostorů kavárnových, zašel do nejbližšího lesíka, kde s příhodné kalhotové kapsy vytáhl kapesní nůž, kterýžto zatajil, jakožto majetek osobní, který mu propadl a uřízl z větve kus.

Takto, nebo jinak podobně vyrobil si luk a několik šípů, tyto šípy se od té doby nazývají šípy svatého Valentýna a koho zasáhnou vždy v měsíci únoru, dne 14., toho na místě nezabijí, pouze se zamiluje do jiné osoby mimojdoucí, či mimosedící, nebo mimoležící a ta se do něj v ten okamžik zamiluje a proto je tento svátek tak oblíben pouze mezi mladými, protože jenom idiot může slavit takovýžto stav v půlce února.