**„Vysvětli mi to. Hned,“** řekl jsem, snažil se ovládat vztek, ale můj hlas byl ostrý: Ona se zadívala do země a pak hluboce se nadechla:
"Před patnácti lety, když ještě našemu Noahovi nebylo patnáct, víš?"
"Ano, vím," dodal jsem, tehdy Noahovi skutečně patnáct nebylo, protože se právě narodil.
"Chtěl jsem" dodal jsem "aby jsi koupila ty zasraný plíny a ty?"
"A já," řekla ona, "Ne, nemohla jsem, musela jsem si koupit mražený hrášek, protože ho mám tolik, tolik ráda a pak," vzlykla, "nemohla jsem se vrátit domů jenom s mraženým hráškem!!!"
A to bylo ono, to vysvětlení, proč už jsem ji nikdy za patnáct let nepotkal! Měla raději mražený hrášek, víc než mě, víc než našeho Noaha, kterému před patnácti lety nebylo patnáct, protože se právě narodil, ach Noahu a já myslel, že je mrtvá a ona žila vedle nás jenom o jednu jedinou ulici vedle, kam jsem patnáct let nikdy nevkročil!

Když tu v uličce s mraženým hráškem se za mými zády vyloupl Noah, vůbec jsem nevěděl, že jsme šli celou cestu vedle sebe a že celý rozhovor vyslechl za mými zády. 15 let žil Noah v nevědomosti a teď vyšla krutá pravda najevo a to je Noahovi teprve 15 let co nás jeho matka před patnácti lety opustila!
"Kdo je to tati?" Zeptal se překvapený Noah, ačkoli celou dobu poslouchal za mými zády!
"To je ona Noahu! Tvoje maminka, kterou jsi patnáct let neviděl a která ti před patnácti lety nekoupila plíny, ale raději si koupila mražený hrášek! A já ji úplně všude v naší ulici patnáct let hledal, ale nikdy by mě ve snu nenapadlo jít o jednu ulici dál."
"Je to pravda mami," řekl Noah, "že jsi mi před patnácti lety nekoupila plíny?"
"Ano, tak to je," řekla Noahova matka, "patnáct let Noahu," sebrala při tom mražený hrášek z boxu, "jsem při pohledu na tento hrášek na tebe vzpomínala!"
Já jsem se při pohledu na mražený hrášek dal do pláče, Noah při pohledu na mražený hrášek se dal do pláče, Noahova matka se dala při pohledu na mražený hrášek do pláče.
Patnáct let jsem hledal Noahovu matku a teď ji máme zpátky i s mraženým hráškem!