Tento příběh mi vyprávěla moje stoletá babička, když ji už táhlo plusmínus na stovosumnáct roků, trpěla trochu alzhaimerem a možná i naší rodovou demencí, taky měla trochu parkinsna a možná i zánět čelistí, takže ji občas možná nebylo moc rozumět, nebo řekla trochu možná něco jinýho, než si myslela, ale zaznamenal jsem všechno od prvního písmene až po poslední tečku před uvozovkama:
"Bylo to jako dnes si to skoro úplně přesně pamatuju, ale naši sousedi Jelínci si jednoho dne z dovolený v Chorvatsku přivezli další rodinný přírustek, no před tím myslím byli v Egyptě a ještě před tím asi v Japonsku, nebo to byla Austrálie? Každopádně to bylo určitě dál, než jezdí náš pošťák, jak tadyhle za chalupou vždycky hodí kolo do křoví a jde k sousedce odnaproti dřív než se vrátí ten její, taky už mají dvacet dětí, protože nám naše zbožná vláda ještě nevyvědátorovala antikoncepci, hlavně pak Aru nechoď pít z řeky, až toho hormonu budou plný vody! Jo, takže, ahááá Jelínci, jak byli v tý Charvátii. Já tě jen zkouším jestli dáváš pozor!

Takže když se vrátili do tý naší krásný bohémský země, kde kokosy a strdím jsou oplývající, tak si přivezli, no teď mě napadlo, že to byl vlastně malý Chorvatík. Tak si přivezli Rudího.
A jak to byl Nečech, tak ho to furt táhlo k tomu velkýmu rybníku, jak je hned za školou, kam děti nesmí chodit, aby se neutopili, protože jsme malá víska a až na pár zbožnejch lidí je to tady samej důchodce, já bych je hnala holí!!!
No tak Rudí přes všechny zákazy se nikdy neutopil, harant jeden, ještě tam navíc setřásaval kokosy z těch palem co tam rostou. Pamatuješ přece jak nám ten velkej vítr odnesl všechny borovice, tak od tý doby se sadí už jenom palmy a od tý doby máme kokosovou drť ráno, v poledne, i večer, já bych se na to vysr......! Zbožný lidi jedí klacíky a šišky jak to bylo dycky!

No jo, no jo, už mlčím je jiná doba, tak mi podej aspoň ten kokos, ať si dám trochu toho kokosovýho mlíčka. Hmch, to je lahoda, ještě že máme ty kokosy! Jo, kde jsem to, jo aháá, jo já vim přece Rudí chodil, kam to vlastně chodil? Jo za rybník, já vím přece, chodil za rybník, jak tam roste ta škola ve stínu kokosových palem, to vím zcela určitě!
A tam z těch palem, harant jeden si jednoho dne udělal loď, jakože vor! A loďkoval se, teda voroval se tam celej boží den, ani do kostela nezašel, taková hrůza to byla!
Tak mu to zůstalo, vod tý doby mu nikdo jinak neřekl než Rudí vor Jelínek, ale náš rybník mu nebyl dost velkej! No věřil bys tomu, když mu bylo skoro sedm, nebo to bylo osm, ne ne, určitě to bylo osmnáct, to vím najistotu, maximálně dvacet!
Tak si zase jednou udělal ten svůj vor, nasedl na velkou louži a zmizel až v Americe a víš co tam ten harant Jelínků dělal? Pálil rum! Whisku taky, pak mzdy dělníkům a to prý mu vydělalo obrovský americký prachy, jakože dolary, to jsou takový bankovky s Flintstounama na obrázku, no to víš to není jako u nás, kde máme císaře pána...
A proto si zkrátil jméno, protože byl děsně moderní a amerikánec k tomu, tak si říkal Jelinek, aby ušetřil v tiskárně, když tiskli jeho jméno na etikety na flašky.

No a tak vidíš sám, že všichni teď pijem' už jenom od Jelinka, i Vietnamci co měli večerku na rynku zkrachovali a raději prodávají nudle ve Vietnamu! Takže už si nemůžeme dát ani nudle s kokosem a musíme pít pořád u Jelinka..........."

Pak už babi nebylo nic rozumět, jak ji šla pěna od pusy, nakonec jsme ji uložili do postele a šli spát. Ráno už si nepamatovala o čem mluvila a nikdo jiný Jelínky, teď už vlastně rodilý amerikánce Jelinky nepamatoval a s tím jsme se nad rumem od Jelinků smířili.