Epiphany
EPIPHANY
Světu kdysi chtěl jsem ukazovat cestu,
opilý koukat na hvězdy,
teď jako misantrop vyhýbám se městu,
sleduji supa kroužícího nad hvozdy.
Krouží nad stádem slepých ovcí,
oči jim vypálila rudá záře,
bez cíle bloudí lesy za nocí,
ubohý pohled na pokřivené tváře.
Bude s kým ještě sedět u kamen,
až doneseme náš kříž?
Je náš vztah navždy poraněn,
a mezi námi neprodyšná mříž?
Je ještě píseň, co přirazí mě k zemi,
a nůž, co prořeže moji kůži?
Pravda nezvítězila a už tu není,
známe ještě důvod, proč přivonět k růži?
Samota léčí a peklo jsou ti druzí,
dějiny už neběží kolem nás.
Koho to však ještě mrzí?
Údolím blahobytu rozléhá se nářek mas.
Já v okamžiku hledám všeho bytí smysl,
ale jak vytrhnout ho z běhu času?
Jen utrpení umí osvobodit mysl,
tak neprosme víc Boha… o spásu.
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Ahoj, možná to budeš brát jako slovíčkaření, a ber to jako můj názor, který nemusí být pravdivý. Spíš než poezie v próze, bych soudil, že se tady jedná spíš o prózu v poezii. Alespoň co se formy týče. Vím, že na to tu není ta správná kolonka, kam to vlastně vložit. Přikláněl bych se spíš na to, že je to báseň. Píšu ti to proto, že právě ty jsi sem dřív vkládal texty, které jsem za poesii v próze považoval. Totiž povídky, nebo prozaické miniatury psané poeticky. A zrovna tady si myslím, že by se mi daleko víc líbilo to napsat právě tak. Vím, že bys to uměl krásně rozepsat. Ale schválně počkej, co ti napíší ostatní. |
To máš vlastně pravdu, Arwen. Ani nevím, proč tam mám to "JEN". těch způsobů jsou samozřejmě spousty - a každý hledá své vlastní. Díky za koment... |
K3, máš určitě pravdu. Nejsem básník, tohle je spíše ojedinělý pokus. Rozhodně to je próza v poezii, jak říkáš (není kam zařadit). Díky moc za čtení, komentář a podnět. Možná by to bylo opravdu možné brát spíše jako kostru povídky... |
Před 4 lety