Samozřejmě že dospělí jsou závislí také. To je úplně tristní.

Jsem rád, K3, že to vnímáš podobně. Díky...

Mandragora, co je podle Tebe zvrácenější, vychovávat děti k úctě k jejich rodičům, nebo je dnešní "volnou výchovou" nechat 8 hodin denně koukat do jejich chytrých telefonů a fotit se na dívčích toaletách..?

Luzz, určitě nejsem Marek Herman, ale spousta jeho názorů je rozhodně velmi zdravá :-) I když je pro dnešní hyperkorektní mainstream příliš kotroverzní.

Co se týká citace, kterou jsi užila: je zřejmé, že text úchyla neomlouvá, ale pouze poukazuje v poměru stupňovacím na "není te jen ten - ale je to i"

Díky za čtení a vřelý nesouhlas.    

Mandragora, vždyť my nabízíme dětem kladné vzory: učitele, kněze, spisvatele... atd.

Všiml sis ale někdy, jak se na tyto vzory dnes plive? A hlavně ze strany rodičů, kterým Ty přiznáváš volnou ruku ve výchově...

Tvůj pohled na výchovu definuje toto: "Každé dítě má právo, každé dítě si zaslouží..." V tomto se fatálně mýlíš - rozhodně ne každé dítě si něco zaslouží - nevěřil bys kolik je v dětech zla! A my se jej výchovou musíme v nich snažit potlačit.  

No právě. Digitalozovaná výuka apod. Jenže jsme právě zjistili, že děti neumí poslat e-mail, neumí správně napsat oslovení, neumí napsat text ve wordu, který by nějak vypadal, neumí se podepsat pod e-mail...

To, že jsou dnešní děti digitálně gramotné, je blud. Ano, umí hry, umí sociální sítě, ovšem edukativní dopad na ně je silně negativní...

Děvče, mé texty jsou ryzí pravda, žádné divadlo. Mě nešokují, já v tom žiju. Na jednom webu mi odpověděli "ale my to vidíme jinak". A já na to odpovídám: "Jedna věc je, jak to chceme vidět, a druhá, jak je to doopravdy."

V tom je jádro problému. Společnost chce pořád teoretizovat a přitom nemá ponětí o realitě. Laik/rodič nemá zkušenost s prací s dětmi, ale přesně ví, jak je školství prohnilé a jak bychom to měli dělat a jak jsou naše děti nevinné a neposkvrněné...

No ono to rodičům usnadňuje výchovu, ovšem výhradně s negativním dopadem. Sama mluvíš o závislosti již v předškolním věku - vždyť to je přece nenormální.

Co se týká zavádění technologií do školských zařízení pod mediací pedagoga - tak je vše OK. Problém je ve volný čase, který již není nikým dávkován a kde veškerou tvořivost a komunikace spolkne právě chytrý telefon.      

Autor si totiž moc dobře uvědomuje, že bez pravidel vzniká chaos. A mimochodem, to není žádná objevná, autorská myšlenka, to si uvědomovali tvůrci všech soudržných společností po celou historii lidstva...  

Být rodičem 1,2,3 dětí vs. pracovat s kolektivem dětí - to je úplně jinej sport. Ono také to dítě v kolektivu je úplně jiné, než dítě doma u počítače. To by ses divila.

Jo a ten Herman - ať je třeba samozvaný - má reálnější názory na výchovu než většina těch erudovaných dětských psychologů z fakult, kteří sice píšou přírůčky a metodiky, ale dítě neviděli ani z rychlíku. Herman vnímá tu absurditu dnešní výchovy podbně jako já.

Mandragoro, to je tak na seminární práci Ti odpovědět.  

Proto se v reakci na Tvoji poznámku, že "děti přicházejí do světa, který není vytvořený pro ně," vrátím ke svému článku a odkáži se na použitou citaci. Domníváš se že kniha Pán much je blábol? Vždyť tam byl ten SVĚT otevřený jen dětem a mohly si jej vytvořit podle svých představ...  

Patříš lidem, kteří považují děti -18 za jiný živočišný druh než dospělé +18, tedy absolutní dobro vs. absolutní zlo. Tam je prvotní filozofická chyba.

Entropia, myslel jsem to tak, že kněz byl kdysi zároveň také vychovatelem a pedagogem dětí. Prostě vážená osoba na malé vesnici, kde byl možná právě tím nositelem mravní a etické výchovy, kterou dnes postrádáš.

A souhlasím, připusťme si a zamýšlejme se, kde se zlo v člověku bere, zda je vrozené, čí získané. Je ideologocká hloupost říkat: dítě = dobro, dospělý = zlo. Malá, byť elementární pravidla k potlačení toho zla bezesporu slouží.

To, že nepůjdu a neukradnu sousedovi květináč, je pouze pravidlo, které jsem se výchovou naučil a přijal jej za své. V jiných společnostech (bez pravidel) to tak nefungovalo.        

Kéž by byl svět takhle ideální, pak bych pedepsal vše, co píšeš. Jenže on je takový pouze na papíře, v učebicích vývojové psychologie, metodikách apod. Takhle to ovšem v reálu nefunguje...

Chceš snad říct, že necháme-li dětí být, nebudeme-li jim zasagovat do jejich vývoje, vznikne harmonická společnost, kde nikdo nebude soupeřit o moc, kde nikdo nebude soupeřit o partnera, o majtek, kde všichni potlačí svá ega, budou se sami vzdělávat, rozvíjet a žít v idilické sounáležitosti?  

Entropia, ta úvaha hlavně nemá naprosto žádné ambice být "ZÁBAVNÁ" :-)

Názory v ní jsou temným protipólem pro prázdné rekace, kterých bude brzy plný internet, jaké jsou ty "mobilní děti" chudáci a jak ONY za nic nemohou. Takže jim nic nezakazujte a hlavně je NETRESTEJTE.

To je svět, který mi vadí...  

Mandragora, připustíme-li, že dítě má přirozenou schopnost rozlišit dobro od zla, pak pouze za předpokladu, že jej ponecháme v jeho přirozeném a zdravém prostředí, tedy v rodině, ideálně někde na hospodářském statku, na poli, v lese, kde se vyvíjí samo. Jakmile jej však vhodíme do dnešního světa, pak tuto svoji schopnost rozlišovat okamžitě ztrácí a potřebuje vychovatele, vzory, které mu jeho cestu pomohou najít.

Tím, že dítě podle principů "volné výchovy" necháváme být, pak vede k tomu, o čem je tento článek.

Práva ať dítě samozřejmě má - my jsme to však vyhnali ad absurdum - takže v naší balhobytné společnosti ta tolik zdůrazňována práva dětem v mnoha případech paradoxně škodí...    

"Dítě je mladým vědcem, vytváří si své vlastní teorie." Souhlas. To vše platí až do chvíle, kdy dostane do ruky mobilní telefon, který mu odpovědi na jeho otázky zploštělě zodpoví. Proto dnes dětí neleží v trávě a nepozorují plazící se hmyz (ad Entropia). A jsme zase na počátku celého příběhu...  

Safián, kde se v textu o mládeži 21. století zčistajasna zjevily převádlečné Japonsko a Německo - to je pro mne také záhadou.

Entropia, já nevyzývám k nevpuštění moderních technologií do života člověka.

Ten text, to téma upozorňuje na absolutně nevhodné a neúčelné nadužívání těchto technologií ze strany dětí. A na to, jak tomu my, dospělí, přihlížíme, téměř tomu tleskáme a pak se tváříme šokovaně.  

Má úvaha se snaží uvést na pravou míru ta oběcně hlásaná dogmata, "že dnešní děti jsou dál, že jsou ohromně vyspělé a zběhlé v informačních technologiích apod."

A pak najednou přijde zjištění, že nejsou, že jsou naprosto naivní, hloupí a zranitelní. Místo abychom si to přiznali, budeme mlžit, zase si něco nalhávat a vzájemně se litovat...  

Nezbívá mi než souhlasit. Je to samozřejmě podané se záměrným zdůrazněním.

Nové technologie jsou stvůry, které jsme si ochočili a z kterých slastně ukusujeme sladká sousta za cenu, že se stáváme sami jejich sousty. Začínáme s nimi žít v jakési symbióze o které raději nechceme přemýšlet, abychom si tu nepříjemnou pravdu nechtěli přiznat.